Neobvyklé manželství nejsou vzácností, a zatímco typický scénář často zahrnuje mladší ženu, která si bere staršího, bohatého muže, existují i výjimky z tohoto narativu. Příběh Susan a Petra je daleko od konvenčního. Petr, mladý, atraktivní a nadějný muž, se ocitl přitahován k Susan, starší, rozvedené ženě se dvěma dospělými dětmi. Navzdory svým rozdílům je pár šťastně ženatý a nemá v úmyslu se rozcházet.
Jejich cesta začala, když Petr poprvé potkal Susan ve svých 16 letech. Susan, známá matky Petra, učila španělštinu. Měla nenápadný vzhled a průměrný příjem, postrádala výraznou krásu nebo ohromné bohatství, které se často s takovými příběhy pojí. Přesto se Petrovi zdála Susan přitažlivá a rychle si k ní vybudoval city. Nicméně se zdráhal vyjádřit svou lásku kvůli významnému 33letému věkovému rozdílu mezi nimi.
Nepřestával se však snažit. Zapsal se na kurzy španělštiny, aby zůstal blízko Susan, aniž by to tušil. I když jeho zájem o jazyk byl minimální, jeho skutečným motivem bylo být v blízkosti Susan. Po dovršení 18 let našel odvahu vyjádřit svou lásku k Susan. Přestože byla překvapená, jeho náklonnost odmítla, ale požádala o čas na zamyšlení nad jejich vztahem. Obávala se možných reakcí rodiny a společenského hodnocení.
Navzdory společenským stereotypům láska zvítězila. V 19 letech se Petr a 52letá Susan vzali. Zatímco Susaniny děti manželství přijaly, ostatní příbuzní se postavili proti neobvyklému spojení. Přesto pár čelil kritikům a společně usiloval o své štěstí. Po šesti letech manželství jsou Susan a Petr stále spokojení a harmonický. Na rozdíl od spekulací nebyly Petrův motiv materialistické, protože Susan není bohatá. Žije skromně a postrádá významný majetek. Jejich příběh podtrhuje existenci skutečných a srdečných spojení, která se vymykají společenským normám a vnímání.
