Zatímco Hollywood po desetiletí oslavoval ikony jako Marilyn Monroe a Brigitte Bardot, Sydne Rome si razila zcela odlišnou cestu – daleko od záře reflektorů Los Angeles. Pocházela z amerického Středozápadu, ale své blonďaté vlasy, modré oči a nepopiratelný šarm přivezla do Evropy, kde si rychle získala pozornost. I když její sláva netrvala tak dlouho jako u některých jejích současnic, zanechala trvalý dojem. Románek s Davidem Bowiem jen přilil olej do ohně její záhadné aury. Ačkoliv se nikdy nestala hollywoodskou superstar, vytvořila si v Evropě smysluplnou kariéru a spokojený osobní život. Osud však zasáhl – vážná dopravní nehoda jí zanechala trvalé jizvy na tváři.
Narodila se v roce 1951 v Akronu ve státě Ohio v obyčejné středostavovské rodině bez jakýchkoli vazeb na filmový průmysl. Po střední škole se vydala studovat herectví na Carnegie Tech School of Acting, kde si osvojila základy svého řemesla díky klasickým divadelním rolím. Pokus prorazit v Hollywoodu však rychle vystřídalo zklamání – odrazovala ji toxická atmosféra a neustálý tlak na odhalování těla. Právě tato zkušenost ji nasměrovala do Evropy, kde našla nejen pracovní uznání, ale také respekt k jejímu talentu.
Průlom přišel s filmem Romana Polanského Co? z roku 1972. I když se nesetkal s velkým uznáním kritiky, pomohl Rome k větší známosti. V polovině 70. let už byla označována za evropskou odpověď na Brigitte Bardot – přirovnání, které přijala, ale nikdy si nenechala vzít vlastní hereckou identitu. Hrála v celé řadě francouzských, italských i německých filmů, přičemž mezi vrcholy její kariéry patřil snímek Just a Gigolo z roku 1978, kde hrála po boku Davida Bowieho – a údajně s ním i chodila. Jejich přátelství přetrvalo i po skončení natáčení.
V 80. letech se rozhodla rozšířit své umělecké obzory a vydala několik hudebních alb. Ačkoli se nesetkala s velkým komerčním úspěchem, svědčila o její kreativitě a odvaze. Zůstala aktivní i v oblasti filmu a televize a zkusila si i dokumentární tvorbu. Přesto jí vadilo, jak filmový průmysl často vnímá herečky – spíše jako objekt než jako profesionálky. V osobním životě prošla proměnou: nejprve si vzala fotografa Emilia Lariho, později lékaře Roberta Bernabeie, s nímž adoptovala dvě dcery z Brazílie.
Rok 2009 přinesl tragickou událost. Při cestě s jednou z dcer havarovaly a aktivace airbagu způsobila Rome těžké poranění obličeje a trvalé poškození svalů. Přestože následky byly bolestivé, fyzicky i psychicky, nezlomila se. Pokračovala v herectví – objevila se ve filmu La Quattordicesima Domenica Del Tempo Ordinario (2023) a hrála v populárním seriálu Don Matteo. Její návrat na obrazovky je důkazem neochvějné síly a vášně pro umění, i tváří v tvář životním ranám.
