Jennifer Aniston, proslulá díky ikonické roli v seriálu Přátelé a filmům jako Millerovi na tripu či Šéfové na zabití, čelila v dětství náročnému období, které silně ovlivnilo její psychiku. Její vztah s matkou, herečkou Nancy Dow, byl plný napětí, kritiky a emočního zraňování.
Dětství Jennifer bylo poznamenáno neustálým napomínáním a bolestivými komentáři ze strany matky, které se často točily kolem jejího vzhledu. Přestože se rodiče rozvedli a jejich manželství nefungovalo, Jennifer zůstala žít s matkou – ženou, která jí neustále vyčítala domnělé „nedostatky“: nos, oči nebo přibývání na váze během dospívání.
Tato neúnavná kritika jejího vzhledu podkopávala Jenniferino sebevědomí a vytvořila hlubokou propast mezi tím, jak se vnímala sama, a jak ji vnímala její matka.S otcem neměla Jennifer nikdy příliš blízký vztah, a tak byla odkázána na matčinu náladovost a výbušnost. Když se pokusila matce odporovat, často se jí dostalo jen výsměchu – čímž v ní zakořenil pocit, že negativní slova má přijímat tiše a bez odporu.
Situaci ještě komplikovala dyslexie – porucha učení, která ovlivňuje čtení, psaní i pravopis. Jennifer tak musela bojovat na několika frontách zároveň.
Navzdory všem těmto ranám osudu v ní začala klíčit pochybnost: Co když není tak „nedokonalá“, jak jí celý život tvrdila matka? První herecká příležitost v Hollywoodu a také plastika nosu jí pomohly získat trochu sebedůvěry.
Ani tehdy se však její matka nezdržela veřejné kritiky – dokonce i v době, kdy Jennifer slavila obrovský úspěch díky Přátelům, ji její vlastní matka shazovala na veřejnosti. Jenniferin radostný životní okamžik byl pokažen těmi, od koho by měla přicházet podpora.
Nakonec si Jennifer dala slib: přeruší s matkou veškeré kontakty. Nepozvala ji ani na svou svatbu s Bradem Pittem. Patnáct let spolu nemluvily – v té době Jennifer docházela na terapii, aby dokázala zpracovat hluboké rány, které si z dětství odnesla.
