Vyrůstala v chudobě v kanadském městě Timmins, kde byla nouze o peníze každodenní realitou. Nevlastní otec pracoval za minimální mzdu, matka zápasila s depresemi — a naděje na lepší zítřky byla vzdálená.
Shania Twain byla jedním z pěti dětí. Už jako malá věděla, co znamená hlad, chlad a odpovědnost. Útočiště nacházela v hudbě.
Začala zpívat v barech už jako osmiletá – často uprostřed noci, mezi opilými hosty. Později dostala zvláštní povolení vystupovat dříve. Ve čtrnácti už si vydělávala zpěvem i prací v McDonald’s, který jí poskytoval nejen mzdu, ale i teplé jídlo.
Ve škole se snažila maskovat hlad — tvrdila, že má svačinu v šatní skříňce. Hudba jí pomáhala přežít. Se svou kytarou utíkala do lesů, kde skládala první písně a zpívala jen pro stromy.
Jakmile její sourozenci dospěli, mohla se naplno soustředit na kariéru. Nahrála demo a hledala vydavatele. Štěstí se usmálo, když podepsala smlouvu s Mercury Nashville a vydala debutové album.
Brzy potkala slavného producenta, se kterým se nejen profesně, ale i životně spojila. Jejich manželské i hudební partnerství změnilo její zvuk i osud.
Úspěch ale přerušila další životní rána – ztrácela hlas. Diagnóza zněla: lymská borelióza. Následovaly roky mlčení, operace a nejistota.
Nakonec se vrátila. Její hlas už nebyl stejný — byl hlubší, zastřenější. Ale ona byla vděčná, že může opět zpívat.
Dnes její příběh inspiruje miliony: o síle, odhodlání a nezdolné víře ve vlastní sen.
