May vypráví o životě stráveném v odstínu své sestry Stacy, neustále toužící po rodičovském uznání, které však vždy patřilo Stacy a jejím úspěchům. Doma se cítila „neviditelná“, a proto našla útočiště a bezpodmínečnou lásku u babičky, která ji téměř vychovala a dávala jí to, po čem nejvíc toužila – teplo a pozornost. Po maturitě ji rodiče odmítli, a tak May musela spoléhat na stipendium na vysoké škole, přičemž oporou jí byla jen babička. Po ukončení studií a získání dobré práce mohla konečně oplatit babiččině laskavosti a jejich pouto bylo pro ni vším.
Mayin osobní život se komplikoval manželstvím s Henrym, mužem, kterému babička nikdy nedůvěřovala a měla v něm „něco podezřelého“. Přes babiččiny výhrady May věřila, že ji Henry miluje. V době návštěvy nemocné babičky se však z poklidného čaje vyvinula bolestivá konfrontace. Babička přímo zpochybnila Henryho věrnost a sdělila, že její známá viděla Henryho a Stacy spolu v restauraci. May byla zdrcená, v šoku a odmítala uvěřit, že by ji sestra a manžel mohli zradit, zvlášť když čekala dítě a chtěla, aby jeho otec byl po jejím boku.
Po návratu domů se Mayina zloba proměnila v kruté odhalení. Z podivných zvuků z horního patra zjistila, že Henry a Stacy jsou v její posteli. Henry v panice a Stacy s povýšeným úsměvem: „Jsem lepší než ty. Vždycky jsem byla. Není divu, že to Henry taky poznal.“ Tenhle zrada zničila Mayin svět. Když Henry navíc krutě zkritizoval Mayin vzhled kvůli těhotenské váze a šokujícím způsobem popřel, že je otcem dítěte, slibujíc rozvod a požadujíc, aby odešla ještě do večera, byla May na dně. V momentu upřímné odvahy mu May připomněla, že už půl roku nepracuje, a naznačila, že Stacy brzy čeká finanční krize. Stacy to ale ignorovala a chlubila se drahými dárky, které jí Henry koupil z Mayiných peněz.
Zničená a bez útočiště se May uchýlila k babičce s vyznáním: „Měla jsi pravdu.“ Babička ji objala a pomáhala jí překonat rozvod, při kterém Henry vzal vše kromě Mayina auta. I přes ztrátu byla May vděčná za svobodu a babiččinu neochvějnou podporu. Jejich čas spolu byl ale tragicky krátký. Babička jí oznámila, že jí zbývá jen pár měsíců života kvůli zhoršující se nemoci, a zemřela, když byla May v osmém měsíci těhotenství, aniž by poznala svého pravnuka.
Na pohřbu se May setkala se svou odloučenou rodinou, včetně viditelně unavené Stacy. Při čtení závěti zjistila, že jedinými dědici jsou ona a její nenarozené dítě – důkaz neotřesitelného pouta s babičkou. To vyvolalo rozruch mezi příbuznými, ale May, ač motající se z hluku, zůstala pevná. Krátce poté Stacy zaklepala na Mayiny dveře, zoufale žádajíc o peníze a místo k přespání, přiznávajíc, že Henry je nezaměstnaný a podvádí ji. May však stála pevně a odmítla pomoci, připomínajíc Stacy její minulé krutosti a prohlásila, že musí myslet na budoucnost svého syna. Stacy v zuřivosti odešla. May, nyní svobodná od toxických vztahů a finančně zabezpečená díky babičce, pocítila hluboký klid s vědomím, že babiččina láska bude vždy vést ji i její dítě.Má sestra mě zradila, když jsem byla těhotná! Ale život jí připravil tvrdou lekci
