V překvapivém incidentu v Keene v New Hampshire reagoval policista Jason Short na naléhavý hovor 911 o dítěti, které zůstalo v rozpáleném autě na parkovišti Walmartu. Obával se o bezpečí miminka v neobvykle horkém dni a okamžitě vyrazil na místo. Když dorazil, spatřil, co vypadalo jako bezvládné dítě zabalené v dece, jeho malé nožičky vykukovaly z okna auta.
Rychle jednal – rozbil okno auta obuškem a vytáhl dítě ven, začal s resuscitací, zatímco se kolem shromáždil dav. Jenže při bližším pohledu pocítil zvláštní neklid. Ukázalo se, že „dítě“ nebylo živé – šlo o neuvěřitelně realistickou panenku typu „reborn“, vytvořenou tak, aby vypadala jako opravdové miminko.
Majitelka panenky, Carolynne Seiffer, se vrátila k autu a našla rozbité okno a shromážděné zvědavé lidi. Vysvětlila, že panenka jménem Ainsley je jedna ze čtyřiceti, které vlastní, a každá jí pomáhá vyrovnat se se ztrátou syna. Seiffer dodala: „Nikdo nemůže vědět, jak si lidé volí, jak se vyrovnat se svými ztrátami,“ a zdůraznila emocionální význam těchto realistických panenek pro rodiče v smutku.
Přestože byl ze situace zpočátku trochu rozpačitý, policista Short nelitoval svého jednání. V rozhovoru pro místní média uvedl, že by „vždy předpokládal, že jde o dítě“ a „nikdy by nejednal jinak“. Jeho rychlá reakce ukázala jeho oddanost ochraně dětí a zároveň byl rád, že šlo jen o panenku, ne o opravdové miminko.
I když někteří mohou situaci brát s humorem, příběh připomíná vážné riziko ponechávání dětí v rozpálených autech. Zároveň poskytuje pohled na terapeutické využití reborn panenek pro rodiče v žalosti. Instinktivní reakce policisty Shorta je připomínkou toho, jak důležité je okamžitě zasáhnout, pokud je ohroženo dítě, i když se nakonec ukáže, že šlo o falešný poplach.
