Ve věku 75 let zažila onkologická pacientka Jane Sayner život měnící akt štědrosti od svého pronajímatele Johna Perretta. Po léta žila s neustálým strachem, že nebude schopná platit nájem nebo že přijde o svůj byt – obavy, které byly ještě silnější kvůli jejímu křehkému zdraví. Také věděla, že Perrett jednou mluvil o tom, že své nemovitosti odkáže na charitu, což jen prohloubilo její pocit, že jednoho dne bude nucena se odstěhovat.
Přesto Jane k bytu přistupovala jako k vlastnímu domovu. Vždy platila nájem včas a pečovala o nemovitost s láskou, dokonce vysadila krásnou zahradu na dvorku. Na rozdíl od ostatních nájemníků, jejichž byty spravovali agenti, se Perrett rozhodl Janein byt osobně dohlížet – znak důvěry a respektu, který k ní po dobu dvou desetiletí cítil.
Postupem času jejich vztah přesáhl hranice běžného pronajímatel-nájemce. Když se Perrett přestěhoval do domova seniorů, Jane jej navštěvovala každý týden, protože věděla, jak moc je pro něj společnost důležitá. Při jedné z těchto návštěv ji Perrett překvapil tím, že před svým právníkem požádal o její celé jméno – oznámil, že jí hodlá odkázat byt. Byl to okamžik, který navždy změnil její budoucnost.
Po Perrettově smrti ve věku 86 let se Jane dozvěděla, jak štědrý byl po celý svůj život. Jako lékárník a investor do nemovitostí si tiše vybudoval značný majetek, ale žil skromně. Díky transplantaci ledviny, která mu darovala více než 30 let života navíc, věnoval 18,6 milionu dolarů nefrologickému oddělení Royal Melbourne Hospital – největší dar v historii nemocnice. Dále odkázal nemovitosti dalšímu nájemníkovi a peníze svému dlouholetému domácímu pomocníkovi.
Pro Jane znamenalo zdědění bytu mnohem víc než jen vlastnictví domova – dalo jí možnost odejít do důchodu ve 74 letech a jistotu, že už nikdy nebude čelit vystěhování. Každý den je vděčná za jeho laskavost, oceňujíc nejen dar samotný, ale i přátelství, které mezi nimi vzniklo. Její příběh je dojemnou připomínkou toho, že soucit a věrnost se nám mohou vrátit těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby.