Ráno bylo zahaleno mlhou. Řeka dýchala parou a Joe, mírně kolébající se v loďce, naslouchal pravidelnému kapání kapek o bok plavidla. Rybářský den sliboval klid — až voda náhle explodovala šplouchnutím. Z hlubin se pomalu vynořil krokodýl. Obrovský, pradávný tvor, v jehož očích nesvítila zloba, ale znepokojení.
Zkušený rybář hned pochopil: takové chování není náhoda. Krokodýl neútočil, nevrčel. Jakoby volal. A Joe, bez jasného důvodu, rozhodl se následovat svého podivného průvodce.
Zvíře se pohybovalo pomalu, občas mizelo pod zakalenou hladinou a zase se objevovalo před nimi, jako by kontrolovalo, zda neztratil jeho stopu. Joe pádloval dál a dál, až do zarostlých mangrovových kanálů, kde vzduch byl hustý jako kouř a větve stromů drásaly loďku, jako by ji varovaly: „Vrať se zpátky.“
Po půl hodině dorazili k malinké zátoce, skryté před zraky. Mezi polámanými větvemi a roztrhanými stany byly vidět zbytky tábora. Na písku ležel deník — promočený, ale stále čitelný. Joe ho rozvinul a s údivem četl poslední řádky: „Pokud mám pravdu, krokodýli nás používají jako štít… ale kdo používá je?“
Charlie — jak Joe svého neobvyklého společníka pojmenoval — náhle zvedl hlavu a zašeptal zlověstným syčením směrem k bažině. Rybář věděl, že cesta ještě neskončila. Probojoval se přes bažinu až k starému přístřešku z rákosu. Tam, svázaná a vyčerpaná, ležela žena. Její tvář byla pokrytá špínou, ale podle odznaku na bundě Joe poznal — je to doktorka Harrisová, biolog, která zmizela před několika týdny.
Joe ji rychle osvobodil. Žena sotva dýchala, ale dokázala zašeptat:
„Schovávají pašovaná zboží… uvnitř krokodýlů… pod kůží…“
Slova ho zasáhla jako žhavé uhlí. Všechno bylo jasné: pytláci proměnili divoká zvířata v živé kontejnery, ničíce je pro vlastní zisk.
Zlom v příběhu
Zlom v tichu — větve praskaly. Lidé se vraceli. Joe s doktorkou Harrisovou nestihli zmizet. Ale dřív, než je pachatelé spatřili, voda ožila. Z bažiny vyplulo desítky krokodýlů. V čele byl Charlie. Jeden z nich skočil na nejbližšího pytláka, loďka se převrátila a ostatní v panice utekli.
Joe s Harrisovou využili zmatku, dostali se zpátky na loď a informovali policii.
Příběh ochránce řeky
Vyšetřování potvrdilo nejhorší obavy: celá síť zločinců využívala zvířata k pašování zakázaných látek. Pachatelé byli zatčeni a doktorka Harrisová se vrátila k práci, zasvěcujíc svůj život ochraně těch, kteří se sami bránit nemohou.
Od té doby Joe často vídal známou siluetu v mlze nad řekou. Krokodýl pomalu vyplouval, jako by se přesvědčoval, že je vše v pořádku. Už nebyl jen lovcem. Stal se strážcem řeky — symbolem, že i to nejdivočejší srdce může být věrné a zachránit život.
Místní rybáři, když zahlédnou krokodýla s jedinečnou značkou na čenichu, se už nebojí. Říkají: „To je Charlie. Nehledá kořist. Hledá ty, kdo umí naslouchat řece.“
