Když můj manžel odešel ze života tak brzy, jeho dceři bylo teprve pět let.
Od toho dne všechny starosti o ni padly na mě. Chovala jsem ji jako svou vlastní: krmila jsem ji, léčila, pomáhala s učením a noc co noc seděla u její postele. Později jsem ji podporovala při přijetí na vysokou školu, pomáhala jak radou, tak skutkem.
Dárky pro maminky | Kurzy time managementu
Dnes už má moje nevlastní dcera třicet. Během těch let byla stále po mém boku, ale v poslední době jsem si všimla změn — stala se vzdálenou a chladnou. Měla jsem obavy: co když je unavená ze starání se o mě? Co když jsem pro ni jen zátěží?
Dárky pro maminky | Kurzy time managementu | Rozvoz jídla
Jednoho večera přišla domů a řekla:
„Sbírej si věci. Na začátek vezmi jen to nejnutnější.“
Nerozuměla jsem, co se děje:
„Kam jedeme?“ zeptala jsem se.
Odpověděla mlčením. Společně jsme sbalily kufr a celou cestu jsem tiše plakala, myslela jsem si, že mě veze do domova důchodců. V hrudi mi stál těžký kámen — opravdu jsou všechny roky mé lásky a podpory zapomenuty?
Ale auto zastavilo před velkým dvoupatrovým domem. Otřela jsem si slzy a vystoupila. Před sebou jsem měla upravenou zahradu, bílý fasádní dům, velká okna a pečlivě udržovaný dvůr.
Dcera se na mě podívala a tiše řekla:
„Mami… tohle je náš nový domov. Vždy jsi o něm snila. Dlouho jsem šetřila, abych ti splnila ten sen. Promiň, že jsem byla chladná — všechno jsem tajila, aby to byl překvapení. Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělala.“
Stála jsem tam ohromená, nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu děje. Slzy mi tekly po tvářích, ale už to nebyly slzy bolesti — byly to slzy štěstí. Uvědomila jsem si, že její láska nezmizela, jen našla své vlastní, jedinečné vyjádření.
