Poklidné ráno nedaleko Brna, vzduch voněl senem a vlhkou zeminou. Koně se líně pásli za dřevěným plotem.
Anna Nováková tlačila kočárek se svou půlroční dcerkou Eliškou po cestě podél louky. Její manžel, Martin, vyrazil brzy ráno nakoupit seno. Všechno bylo v klidu.
Anna se zastavila u branky, aby upravila dětskou deku. V tu chvíli se vítr rozfoukal a otevřel zámek. Kočárek, který stál na mírném svahu, se začal pomalu pohybovat. Nejprve pomalu, pak stále rychleji.
Anna se otočila a srdce jí zamrzlo.
„Eliško!“ vykřikla.
Kočárek se řítil přímo k srázu. Anna běžela, ale věděla, že to nezvládne včas. Pak se ozvalo dupání kopyt.
Z louky, trhajíc trávu kopyty, se rozběhla Bella — její ryzka s bílou hvězdou na čele. Přeskočila rozbitou branku a hlasitě zařehtala.
Za pár vteřin dohnala kočárek a jedním kopnutím do madla ho odklonila od okraje. Kočárek se převrátil několik metrů od propasti.
Anna klečela a držela Elišku v náručí. Dítě plakalo, ale bylo v bezpečí.
Bella stála opodál, těžce dýchala, měla poraněnou nohu. Její velké, klidné oči říkaly vše – zachránila život.
Později veterinář řekl, že Bella si poranila šlachu, ale přežije. Příběh se rychle rozšířil do okolních vesnic; lidé k ní chodili, nosili jí mrkev a cukr.
Od té doby na plotě u srázu visí cedule:
„Tady záchránila ryzka miminko.
Někdy nejsou nejčistší srdce lidská.“
