Oliverovi bylo šest let.
Tichý, zamyšlený kluk, který nejraději stavěl věže z Lega a šeptal tajemství svému zlatému retrívrovi Maxovi.
Ale toho večera udělal něco, co nikdo nečekal — ani on sám.
Vytočil 112.
Bylo kolem osmé.
Z ložnice rodičů se ozývaly tlumené hlasy. Nehádali se, ale mluvili nějak vážně, a dveře byly zavřené.
Oliver si vzpomněl na slova paní učitelky:
„Když se někdy budeš bát, nebo se ti doma bude zdát něco divné, zavolej na 112.“
Třesoucími se prsty zmáčkl tlačítka.
— Tísňová linka, co se stalo? — ozval se klidný ženský hlas.
— Mamka a taťka… dělají něco divného, — zašeptal Oliver. — Řekli, že je to překvapení. Ale já se bojím.
O pár minut později zastavily před domem Novotných dvě policejní auta.
Červená a modrá světla se míhala v oknech jako odraz neklidu.
Na prahu stál Oliver, držel Maxe za obojek.
— Jsou nahoře, — řekl tiše. — Prosím, buďte opatrní.
Policisté vystoupali po schodech a zaklepali.
— Policie! Otevřete dveře!
Uvnitř šramot, spěšné kroky.
Dveře se pootevřely — a v nich Petr Novotný, celý rozpačitý, zrudlý, s provinilým pohledem.
Za ním stála Lucie, v rukou držela… balónky.
Růžové, modré, stříbrné — desítky balónků se vznášely ke stropu.
Na posteli ležel dort politý čokoládou a vedle krabice s nápisem:
„Všechno nejlepší, Oliverku!“
Chvíli nikdo nic neříkal. Pak se Lucie rozesmála:
— My… jsme jen zdobili. Chtěli jsme ho překvapit k narozeninám. Mysleli jsme, že spí.
Oliver vykoukl zpoza policistky — a zůstal stát.
Balónky. Dort. Transparent.
Došlo mu, že to všechno bylo pro něj.
— Já myslel, že se hádáte… — zašeptal. — Promiňte.
Petr si klekl a objal ho.
— Ne, chlapečku. Udělal jsi to správně. Zavolal jsi, protože ses bál o nás. To bylo odvážné.
Policisté se po sobě podívali. Jeden se usmál:
— No, když už jsme tady… tak přece pomůžeme nafouknout pár balónků, ne?
A tak se stalo.
Policisté si sundali rukavice, foukali balónky, lepili nápisy, a Oliver s Maxem skákali radostí.
Dům, kde před chvílí vládlo napětí, se proměnil v místo plné smíchu.
Pozdě večer, když bylo vše hotovo, podala policistka Jandová Oliverovi malý dárek — knížku s věnováním:
„Oliverovi, který ukázal, že odvaha je také péče o druhé. Všechno nejlepší!“
Ráno, když se probudil a uviděl vyzdobený obývák, oči se mu rozzářily.
— To je ten nejlepší narozeninový den! — zvolal.
Lucie se usmála:
— Možná přišel o den dřív… ale myslím, že přesně tak to mělo být.
Ponaučení:
Někdy může dětské srdce dokázat zázrak.
Oliver jen chtěl pomoci — a naučil dospělé, že láska má znít hlasitěji než strach.