Jmenoval se Tomáš. Bohatý, sebevědomý, zvyklý být středem pozornosti. Na jedné hlučné párty, po několika skleničkách, pronesl větu, která mu navždy změnila život:
— Vsadím se, že se ožením s nejplnější dívkou v Praze — a ani se nezaleknu!
Přátelé se zasmáli. A on — své slovo dodržel.
O týden později požádal o ruku Annu — hodnou, veselou, trochu stydlivou dívku, kterou všichni podceňovali. O sázce nevěděla. Jen v něm viděla šanci — ne na bohatství, ale na rodinu.
Svatba byla luxusní. Ale uprostřed oslavy, když hosté očekávali tanec novomanželů, Anna vyšla na pódium a řekla:
— I já mám překvapení.
Svlékla plášť a začala tančit. Ohebná, sebevědomá, nádherná — navzdory všem standardům. Publikum tleskalo ve stoje. Tomáš seděl ohromený: před ním nestála „oběť sázky“, ale žena s důstojností, talentem a duší.
Zpočátku k ní byl chladný. Zvyk. Ale Anna nežádala lásku. Jen žila — pekla, smála se, pomáhala sousedům, vedla online taneční kurzy.
V jejich domě se konečně rozhostilo opravdové teplo.
Když Tomáš přišel o velkou částku peněz a vrátil se domů zlomený, neřekla ani slovo. Jen mu postavila čaj a tiše řekla:
— Peníze přicházejí a odcházejí. Hlavní je, že jsi doma.
Tehdy ji poprvé objal opravdu upřímně.
Měsíce plynuly. Tomáš se změnil. Přestal rozhazovat peníze, začal se radit s manželkou, poslouchat ji.
A pak — restaurace, prsten, poklek.
— Anno, oženil jsem se s tebou kvůli sázce. Ale teď — z lásky. Vezmeš si mě ještě jednou?
— Už jsem tvá. Teď — s láskou, — odpověděla.
Myšlenka přišla Anně sama:
— Chci otevřít taneční studio pro ženy jako já. Ne pro dokonalé — pro opravdové.
Tomáš jí uvěřil. Investoval peníze, ona dala svou duši. A během tří měsíců se v Praze mluvilo jen o jednom: „Manželka Tomáše — ta plná tanečnice? To je hvězda!“
Ale objevily se i posměšky. Jeden z bývalých přátel řekl:
— Opravdu to myslíš vážně? To je jen žert, sázka!
— Ano, — klidně odpověděl Tomáš. — Ale díky té sázce jsem potkal svůj osud.
Když Anna zjistila, že je těhotná, Tomáš plakal. Sám ji vozil k lékaři, četl knihy o rodičovství, vybíral kočárek.
Bál se jen jedné věci — ztráty.
V sedmém měsíci přišlo komplikace. Nemocnice. Hrozba předčasného porodu.
Tomáš neopustil dveře jejího pokoje.
— Jen aby bylo s nimi všechno v pořádku…
O dva dny později — operace. Křik.
— Holčička, — řekl lékař. — Malá, ale silná.
Tomáš poprvé neostýchal se slz.
— Nebyl jsem připraven být manželem, nebyl jsem připraven být otcem. Ale teď jsem připraven na vše. Kvůli vám.
Stejná síň, kde se kdysi konala jejich podivná svatba. Na pódiu dívka v šampaňském šatech.
— Tuto píseň věnuji mamince a tatínkovi. Jejich láska začala sázkou… ale stala se nejkrásnějším důkazem, že zázraky existují.
Anna zpívá. V sále se Tomáš a Anna drží za ruce.
On zšedivěl. Ona — stále stejná.
Po plese vyšli na terasu, kde kdysi poprvé tančili.
— Nevěřila jsem, že to vyjde, — zašeptala Anna.
— Ani já jsem nevěřil, — odpověděl Tomáš. — Dokud jsem nepotkal tebe.
Hudba znovu zazněla — jejich svatební píseň.
A pod hvězdami se znovu roztočili v tanci.
Jako poprvé.
Jako navždy.
