K večeru, když bylo takové vedro, že asfalt vypadal, jako by se roztavil, potulný starý pes se toulal po parkovišti u supermarketu. Srst měl zacuchanou, ucho roztrhané, tlapu vlekl za sebou. Lidé se od něj odvraceli a spěchali ke svým autům.
Už se chtěl vzdálit – když zaslechl tichý, sotva slyšitelný stén.
Zvuk přicházel z tmavě modrého SUV. Za oknem – dítě, připoutané pásy. Tvář červená, rty bledé. Malá holčička těžce dýchala, jako by se vzduch kolem změnil v oheň.
Pes nejdřív zavrčel, pak skočil na okno. Znovu a znovu. Jeho tlapy zanechávaly krvavé stopy, tesáky klouzaly po rozpáleném skle. Při třetím úderu se okno prasklo. Zazvonilo – a nastalo ticho. Auto začalo houkat alarmem.
Lidé se seběhli. Jako první dorazila dívka z vedlejšího obchodu. Otevřela dveře, vyndala dítě a vykřikla někomu:
— Zavolejte sanitku!
Holčička se nadechla. Pes, celý pokrytý střepy skla, pomalu ustoupil a zmizel za rohem.
Druhý den v zprávách oznámili: „Malá Růžička Nováková zachráněna neznámým psem.“ Lékaři řekli, že kdyby se zachovalo jen deset minut – dítě by už nebylo možné zachránit.
O několik dní později chlapec ze stejné rodiny, Tomáš, uviděl psa u branky. Seděl se sklopenou hlavou, jako by čekal na rozsudek.
— Hej, kamaráde, — zašeptal chlapec, — neboj se.
Pes opatrně přišel blíž. Tak dostal jméno – Buddy.
Od té doby bydlel u Novákových. Spal u Růžiččiny postele, dával pozor, aby Tomáš snídal a nezapomněl batoh. Když holčička kašlala – hned vstával. Když se Tomáš znepokojoval – lehával vedle něj, a chlapec se uklidnil.
Jednou Tomáš našel starý výstřižek z novin:
„Zmizel služební pes Shadow. Vytrénován k pomoci lidem se zdravotním omezením.“
Fotka souhlasila. Stejné ucho. Stejný pohled.
Tomáš dlouho nic neříkal rodičům. Ale když Buddy opět zachránil dítě – vytáhl chlapce, který se dostal pod kolo – pochopil, že je čas.
Rodiče zavolali na číslo z inzerátu.
O den později přijela žena v plášti, bledá a rozrušená. Když uviděla psa, padla na kolena:
— Shadow… žiješ…
Pes zakýval ocasem, tiše zavyl. Mezi nimi prošla celá bouře – ztráta, samota, hledání.
Žena vyprávěla, že pes byl parťák jejího zesnulého manžela – veterána. Po jeho smrti utekl během bouřky a zmizel.
— Myslela jsem, že odešel umřít. Ale on… našel ty, kdo ho potřebovali.
Dlouho seděli spolu: ona, Buddy a malá Růžička, držící psa za tlapu.
Margareta Koldwellová řekla:
— Nechte si ho. On si vás vybral sám.
A jen dodala, když zapínala starý zelený obojek:
— Ale nechť si ponechá mé jméno. Je přece Buddy i Shadow. V něm jsou dva životy.
Teď v noci obchází pokoje, tiše šlape po koberci. A Tomáš někdy šeptá do tmy:
— Jsi náš ochránce. A jsi doma.
