V 70. letech rozzářila mladá dívka z Los Angeles televizní obrazovky upřímností, jaká se v Hollywoodu jen zřídka vidí. Jako Letitia „Buddy“ Lawrence v uznávaném dramatu Family (1976–1980) se Kristy McNichol stala americkou sestřičkou — upřímnou, emocionální a zcela opravdovou. Její výkon, plný tepla a zranitelnosti, jí vynesl dvě ceny Emmy a místo v srdcích milionů diváků. Nejenže hrála — ona skutečně cítila, a diváci to cítili s ní.
Za smíchem a potleskem však sláva měla svou těžkou cenu. Růst pod reflektory znamenalo žít život ve zrychleném tempu. Neustálý tlak, dlouhé hodiny a očekávání dokonalosti se podepsaly na jejím duševním zdraví. Už ve svých dvaceti letech čelila McNichol vážným dopadům bipolární poruchy — soukromému boji, kterému čelila s odvahou a upřímností. Když od ní svět očekával, že bude pokračovat v herectví, rozhodla se pro něco vzácnějšího v Hollywoodu: rozhodla se sama pro sebe.
V 90. letech Kristy začala pomalu ustupovat z herectví a nakonec v roce 2001 odešla do důchodu. Pro některé to znamenalo konec brilantní kariéry. Ve skutečnosti to byl začátek jejího uzdravování. Daleko od kamer si vybudovala tichý život, který nebyl definován slávou, ale svobodou a rovnováhou.
V roce 2012 se opět dostala na titulní stránky — ne kvůli roli, ale kvůli své pravdě. Ve 49 letech Kristy veřejně přišla s tím, že žije se svou dlouholetou partnerkou Martie Allen a otevřeně promluvila proti šikaně. Její poselství bylo jednoduché, ale hluboké: žít autenticky, milovat bez studu a připomínat ostatním, že nejsou sami.
Dnes žije pokojný život — hraje tenis, cvičí jógu, cestuje a pečuje o své milované psy. Ta samá autenticita, která ji kdysi nechala zářit na obrazovce, nyní naplňuje její život tichou radostí.
