Teplý jarní večer zahaloval město měkkým zlatavým světlem.
Kris stála na balkóně jejich nového venkovského domu a s úsměvem pozorovala Adama, jak se motá u grilu. Na zahradě se čtyřletá Lucy snažila tatínkovi pomoct – nosila talíře a s důležitým výrazem podávala kleště, zatímco šestiletý Mark honil míč po dokonale upraveném trávníku.
„Kris, pojď dolů!“ zakřičel Adam. „Za pár minut bude všechno hotové!“
Kris se zasmála, upravila si šaty a vydala se dolů.
Život se zdál dokonalý – dům, děti, láska. Adam právě otevřel vlastní výrobnu stavebních materiálů a podnikání šlo strmě nahoru. Kris mu pomáhala s papíry, studium práva nechala na čas stranou, ale stále snila, že ho jednoho dne dokončí.
„Bez tebe bych to nezvládl,“ řekl Adam a políbil ji na tvář.
„Vím,“ usmála se. „Jsme přece tým.“
Roky plynuly. Malý podnik se proměnil ve velkou firmu, ale s úspěchem přišla i chladná vzdálenost.
Adam častěji zůstával v práci, méně volal, doma byl stále méně.
„Táto, přijdeš na moje narozeniny?“ zeptal se Mark.
„Samozřejmě, synku,“ odpověděl Adam, aniž by odtrhl oči od telefonu.
Kris jen povzdechla. Už nevěřila jeho „samozřejmě“.
Snažit se o vážný rozhovor končilo vždy obyčejným „později“:
„Dělám to všechno pro nás, Kris,“ mrštil rukou, když si zapínal sako.
„Pro jakou rodinu?“ zašeptala. „Tu, kterou už nevidíš?“
Brzy se ve firmě objevila mladá asistentka – Viktorie.
Později nový parfém, nové hodinky, nový tón hlasu.
A pak jednoho večera Adam přišel domů s ledovým výrazem:
„Podal jsem žádost o rozvod.“
„Proč?..“
„Protože jsem potkal ženu, která mě opravdu chápe.“
„Viktorii?“ vydechla Kris.
On přikývl.
„Musíte se vystěhovat do konce týdne. Dům, účty, firma – všechno na mé jméno.“
Svět Kris se zhroutil. Sbalila děti, našla si malý byt a nastoupila jako servírka. Po nocích studovala – zapsala se na večerní právnické kurzy.
Deset let uplynulo.
Kris se stala respektovanou právničkou. Její děti vyrostly: Mark snil o vlastní IT firmě, Lucy excelovala ve škole.
A jednoho dne stará přítelkyně přinesla novinky:
Adam je na pokraji bankrotu. Viktorie všechno prožila – luxus, auta, účty.
Krátce poté Kris zjistila, že její bývalý manžel skrýval příjmy, aby snížil alimenty.
Kris shromáždila důkazy a podala žalobu.
Soudní jednání trvala měsíce, ale nakonec soud uznal: Kris měla právo na část majetku – jako spoluzakladatelka firmy a matka jeho dětí.
„Jsi spokojený teď?“ zachraptěl Adam při odchodu ze soudní síně. „Jsem zruinovaný.“
Kris se mu podívala přímo do očí:
„A přemýšlel jsi o nás v ten den, kdy jsi nás vyhodil na ulici? To není pomsta, Adame. To je spravedlnost.“
Život znovu rozkvetl.
Kris koupila prostorný dům, Lucy nastoupila na prestižní univerzitu, Mark založil vlastní firmu.
A jednoho večera se u prahu objevil Adam – zestárlý, unavený.
„Kris, pochopil jsem své chyby. Chci všechno vrátit.“
„Nic vrátit nelze,“ odpověděla tiše. „Děti vyrostly bez tebe. Byla to tvoje volba.“
Zavřela za ním dveře – bez hněvu, bez slz. Jen lehký, unavený úsměv.
Pozdě v noci, když odcházela z kanceláře, Kris zvedla oči k nebi.
Před deseti lety ztratila všechno.
Dnes měla mnohem víc než peníze a dům.
Měla svobodu.
