Ty drzá holko! — zařvala Martha náhle hlasitě a zuřivě, čelo se jí mračilo temně jako bouřkové mraky.
Ruka jí vyskočila vpřed a silná facka dopadla na Emily. Ta se škubla a upustila lžíci. Vlna hořkosti a hněvu ji přemohla — nebylo to poprvé, co ji napadla, ale poprvé to mělo tělesnou podobu.
Martha vždy považovala Emily za neschopnou bytost. Klidná, vzdělaná a zdvořilá Emily ji pravidelně dráždila k šílenství. Martha celý život dřela jako skladová dělnice v tvrdém prostředí a viděla v Emily „rozmazlenou snobku“, kterou hluboce pohrdala.
Napětí vrcholilo, když Emilyn manžel Jason přišel o práci a byli nuceni nastěhovat se k Marthě. Od té chvíle začal pro Emily skutečný noční můra… Snažila se přizpůsobit, ale když Jason, kdysi laskavý, stále více podporoval vůli své matky, Emily začala hledat únik.
Příležitost se objevila sama. Emily byla předtím naštvaná, protože Jason stál opět před ní v kalhotách umazaných tukem a rozlil polévku na zem.
— Teď to uklidíš sama! — zaječela Emily, hlas se jí třásl.
V tu chvíli udeřila Martha plná vzteku. Nechtěla dovolit, aby tato křehká žena „ponížila“ jejího syna.
Jason, který viděl Emilyin výraz, se náhle nahlas zasmál a obrátil se k matce:
— Mami, jsi fakt hrdinka! Podívej se na ni! Vypadá jako vyděšené kuře!
Ten smích byl kapka, která přetekla pohár. Emily slzy stékaly po tváři — vyběhla z domu, sotva si nasadila boty, a za sebou zabouchla dveře.
— Ať si pláče! Malá holka! — zakřičel Jason za ní, zatímco se pohodlně usadil k televizi.
Nepohnul se, aby ji zastavil, ani se nezeptal, jestli je vše v pořádku — bylo mu to jedno.
— Máš pravdu, synku — řekla Martha. — Je mladá a citlivá… Vrátí se. Ale poslouchej, už tě nesmí urážet! V rodině musí mít muž poslední slovo!
Poklepala Jasonovi po rameni a spokojeně se usmála — pořádek v domě byl obnoven.
O hodinu později se Emily skutečně vrátila. Klidná, soustředěná, ani slovo nepromluvila k manželovi ani k jeho matce. Šla do kuchyně, setřela podlahu a tiše se usadila v koutě s oblíbenou knihou.
Ráno se Jason a Martha dočkali překvapení.
Jason, jako obvykle ospalý, vstoupil do kuchyně a okamžitě si všiml, že obývací pokoj je prázdný.
— Mami! Přestěhovala jsi věci? — volal zmateně. — Kde jsou moje hodinky? Notebook? A Emily?
Martha, právě vstávající, si oblékla župan:
— Jaké hodinky, synku? Co se děje?
Jason začal panicky hledat. Chyběly nejen elektronické přístroje, ale také jeho nové tenisky a zlatý prsten, který měl obvykle na stole.
— Možná nás vykradli? — vykoktala Martha bledě.
Ale při bližším pohledu našli na kuchyňském stole lístek pod vázičkou s květinami.
Jason ho vzal a nahlas přečetl:
„Dost dlouho jsem snášela, co jste mi provedli. Nejsem hračka. Vše, co jsem vzala, je náhrada za roky ponížení. S tebou, Jasone, už nebudu žít. Nepátrej po mně — podám žádost o rozvod. Emily.“
Jason se vyděšeně podíval na matku. Martha zrudla vzteky:
— Ta zákeřnice! Vzala všechno! Okamžitě nás okradla!
Emily mezitím byla u své matky v útulném obývacím pokoji. Pila čaj a klidně vyprávěla:
— Mami, nemohla jsem tam zůstat déle. Byla to noční můra.
— Říkala jsem ti, že jsi měla odejít dřív. S někým jako tvá tchyně je vždy těžké. Dobře jsi to zvládla, že jsi vydržela tak dlouho
.
V tu chvíli někdo zaklepal. Emilina matka otevřela — stál tam Jason, rozzlobený a zmatený.
— Kde je moje žena? Co to má znamenat? Proč vzala mé věci?
Emily klidně vyšla do předsíně, zkřížila ruce:
— Neukradla jsem nic. Chci jen respekt. K věcem se dostaneš jen přes soud. Chceš adresu zastavárny?
— Jsi šílená! — křičel Jason.
— Tady jsou účtenky ze zastavárny, aby bylo jasné, že jsem nic neukradla.
Jason nakonec odešel, mumlal nadávky pod vousy.
Po pár dnech, pevně rozhodnutá, Emily podala rozvod. Její rozhodnutí bylo konečné.
Jason a jeho matka se nemohli uklidnit.
— Synku, musíš ji získat zpět! — volala Martha.
— Jak? Ona nás prostě opustila! — odpověděl Jason.
— Má přátele. Najdi ji přes ně! — navrhla Martha.
Všechny pokusy selhaly. Jason zůstal bez ženy, stále ve sporech s matkou a bez respektu. Emily naproti tomu začala nový život — klidný, důstojný a naplněný radostí.
Poučení: Někdy je lepší odejít včas, než trpět až do konce. Pravé štěstí začíná sebeúctou.