Vypravěčka Meredith, povoláním zdravotní sestra, se zúčastnila pohřbu své babičky Cassandry společně se svými odcizenými a chamtivými příbuznými, kteří dorazili jen proto, že doufali v dědictví. Cassandra, bohatá, ale svérázná žena, vždy trvala na tom, že každý musí svého úspěchu dosáhnout sám. Nikdy nikomu peníze nedávala, ale postarala se, aby všichni získali vzdělání. Posledních šest měsíců jejího života se k ní Meredith nastěhovala, aby se o ni postarala, a nesla jak fyzickou, tak finanční zátěž – bez jakékoli výraznější pomoci od babičky. Tato upřímná oddanost ji odlišovala od zbytku rodiny, která ji během čtení závěti jen kritizovala a shazovala její profesi zdravotní sestry.
Rodina se shromáždila v Cassandřině domě, kde právník pan Johnson okamžitě vypustil skutečnou bombu: nikdo z nich nic nedostane. Chamtiví příbuzní propukli v zuřivý odpor a nazývali Cassandru „starou čarodějnicí“. Hádanice vygradovala ve chvíli, kdy začal štěkat Cassandřin pes Berta. Meredithina matka s jejím strýcem Jackem bez citu navrhli, že by se měla nechat utratit, protože je stará a k ničemu. Meredith, pobouřená jejich krutostí a vedená skutečnou náklonností k Bertě, prohlásila, že si psa vezme – i když její nájemní smlouva zvířata zakazovala a znamenalo to platit více. Z celé závěti tak získala jen právě Berty.
Když pan Johnson vyprovodil rozzuřené příbuzné z domu, odvezla Meredith Bertu do svého bytu. Krátce nato se u ní objevila její matka a obvinila ji, že před ostatními tají skutečné dědictví, a dožadovala se peněz. Meredith trvala na tom, že podědila opravdu jen psa, ale matka jí odmítla uvěřit. Později, když Bertu hladila, všimla si na jejím obojku vyryté adresy a čísla 153, a také malého klíčku ukrytého v přívěsku. To ji dovedlo ke skříňce na nádraží.
Uvnitř našla složku nadepsanou „Pro Meredith“, v ní babiččin vzkaz a oficiální závěť. Cassandra v něm prozradila svou poslední vůli: veškerý majetek připadá „člověku s čistým srdcem“, který se ujme Berty – a ona prý vždy věděla, že tím člověkem bude právě Meredith. Než se Meredith stačila vzpamatovat z toho, že je jedinou dědičkou, objevili se její matka a strýc Jack, kteří si najali soukromého detektiva, aby Meredith sledoval. Dožadovali se závěti. V tu chvíli dorazil pan Johnson, upozorněný senzorem otevření skříňky, a potvrdil, že celý majetek právoplatně náleží Meredith, protože se o Bertu postarala z opravdové loajality – ne z chamtivosti.
Pan Johnson rázně odmítl jakékoli další nároky příbuzných a zdůraznil, že Cassandra chtěla, aby její peníze připadly člověku, který je využije k dobrému. Meredith dědictví přijala a pochopila skutečný záměr své babičky. Zároveň panu Johnsonovi oznámila, že hodlá velkou část majetku darovat nemocnici, kde pracuje. Tím naplnila Cassandřinu důvěru v její charakter a zajistila, že babiččino dědictví bude sloužit laskavosti a věrnosti – ne nenasytnosti rodiny, která si je nezasloužila.