Do urgentního oddělení městské nemocnice byl přivezen muž, jehož oblečení bylo špinavé a zapáchal alkoholem a vlhkostí. Jeho tvář byla fialová, lapal po dechu – jasně procházel srdečním infarktem. Noční chirurg se na něj s odporem podíval, vrátil se k telefonu a ozval se ochrance: „Zase nějaký bezdomovec, vyhoďte ho ven.“ Vedení nemocnice se ani nehnulo pro muže bez sociálního zajištění – nikdo nechtěl zvednout ani prst.
V tu chvíli Eva, uklízečka stojící s mopem, všimla si nateklých žil na jeho krku a asymetrie na hrudi. Tělo mu poslední rázem ztuhlo a dech úplně ustal. Eva váhání neznala – odhodila mop, popadla žlutý vystřihovací nůž ze stolu a roztrhla mu špinavou košili. Začala s masáží srdce. S veškerou silou rytmicky tlačila a v duchu počítala vteřiny.
Právě tehdy vtrhl primář a při pohledu na Evu vybuchl: „Co si myslíš, že děláš? Nemáš žádné lékařské vzdělání, okamžitě přestaň! Pokud ten muž zemře, půjdeš do vězení a ještě spálíš nemocnici!“ Hrozil propuštěním a policí, ale Eva pokračovala bez váhání. Nakonec mužova hruď lehce zafoukala a zhluboka, třesoucím se hlasem, se nadechl.
Všichni byli v šoku, když muž na nosítkách pomalu otevřel oči. S tlumeným, chraplavým hlasem řekl: „Nejsem bezdomovec. Minulou noc jsem byl napaden na ulici, zmlácen a okraden a tady mě nechali.“ Dech mu stále lapal, pokračoval: „Všechny náklady zaplatím. A vám… vám děkuji. Zachránila jste mi život.“ Ticho v místnosti se spojilo s pocitem studu na tváři primáře.
Krátce poté se ukázalo, že „bezdomovec“ byl ve skutečnosti jeden z nejbohatších podnikatelů ve městě. Eva zůstala uklízečkou, ale její odvaha se stala legendou napříč nemocnicí. Postavila lidský život nad cokoliv jiného a dokázala, že svědomí je cennější než jakýkoliv diplom.