Miliardář seděl u krbu v křesle s zavřenýma očima a dýchal, jako by spal; přitom jeho mysl byla naprosto bdělá. V poslední době z domu pravidelně mizely malé částky peněz, a on byl muž podezřívavý – věřil, že lidé vždy ukradnou, když se naskytne příležitost. Aby otestoval unavenou služku, která nedávno nastoupila, a jejího malého syna, položil na stůl hromádku hotovosti a záměrně nechal otevřenou pokladnu.
Služka řekla: „Zůstaň tu tiše, ať pána nevzbudíš, jinak přijdu o práci,“ a odvedla chlapce z místnosti. Miliardář čekal, že dítě hned poletí k penězům a zlatým ingotům. Malý chlapec chvíli tiše stál, pak se po špičkách přiblížil k otevřené pokladně. Jednu těžkou zlatou cihlu opatrně zvedl, chvíli ji obdivoval a pak udělal něco, co miliardáře naprosto šokovalo.
V očích dítěte nebyla chamtivost, jen čistý obdiv. „Jednou to vezmu mamince,“ zamumlal pro sebe. Zlatou cihlu vrátil zpět a pokladnu jemně zavřel. Poté se přiblížil ke starému muži v křesle; miliardář čekal, že dítě vloží peníze do kapsy, ale ono místo toho srovnalo přehnutou deku a přikrylo muže přes ramena. „Dobrou noc, pane,“ řekl tiše a stáhlo se zpět.
Miliardář otevřel oči a pocítil ostudu větší než kdy předtím. Od malého chlapce se naučil, že poctivost nesouvisí s chudobou či bohatstvím, ale s charakterem. Následující den zaplatil všechny vzdělávací náklady dítěte a poskytl jeho matce finanční jistotu, aby nikdo nebyl nucený záviset na druhých. Uvědomil si, jak obrovskou chybou je soudit někoho podle jeho oblečení či postavení.
Ještě šokující byla pravda, která brzy vyšla najevo: osoba, která měsíce tajně kradla peníze z domu, nebyla chudá služka, ale miliardářův vlastní syn – topící se v bohatství, ale zadlužený hazardem. Objevit, že skutečný „zloděj“ pocházel z jeho vlastní krve, byla miliardářova nejtvrdší lekce v životě.