Lena Morales zasvětila tři roky svého života malé Arii, obklopovala ji láskou a nekonečnou trpělivostí. Jednoho rána ji však miliardář Sebastian Calderon bez jediného vysvětlení propustil. Lena si třesoucíma rukama balila věci a snažila se skrýt slzy. Sebastianův ledový hlas a uhýbavý pohled během okamžiku vymazaly všechnu její oddanost tomuto domu. Když s kufrem scházela po mramorových schodech, uvědomovala si, že za sebou nenechává jen práci chůvy, ale i bezpečný přístav malé Arie.
Věrný řidič Mang Elias čekal mlčky a soucitně u vozu. Lena se před nastoupením naposledy ohlédla k vile a vzpomněla si na zlatavé západy slunce, kdy si s Arií na půdě vymýšlely příběhy ze stínů. Přitom všechno skončilo tím chladným a odměřeným rozhovorem v Sebastianově kanceláři. Do domu přišla po studiích jen na přechodnou dobu, ale když ji Aria poprvé objala, uvěřila, že tu našla své místo natrvalo.
Několik dní po jejím odchodu se v domě usadil smutek. Malá Aria odmítala jíst a nakonec ulehla s vysokou horečkou. Sebastian bezradně seděl u její postele, když dívka pootevřela oči a zašeptala větu, která mu převrátila svět vzhůru nohama:
„Lena při odchodu plakala, tati… Proč jsi ji poslal pryč? Ta městská paní má ledový pohled, ale Lena se dívá tak hřejivě jako maminka.“
Ta slova zasáhla Sebastianovo srdce jako blesk. Domníval se, že Lena je jen zaměstnankyně, ale teď pochopil, že zaplnila v dceřině životě prázdné místo po mateřské něze. Její tichá důstojnost při odchodu i Ariina čistá oddanost rozbily jeho zeď pýchy. Uvědomil si, že kvůli vlastním obavám odsunul toho nejcennějšího člověka. Zaplavil ho hluboký pocit viny.
Ještě toho večera se Sebastian vydal Lenu vyhledat a požádat ji o odpuštění. Pochopil, že někteří lidé do našich životů nevstupují jen proto, aby pracovali, ale aby z domu vytvořili skutečný domov. Lena Morales nikdy nebyla pouhou chůvou – byla duší a láskou toho místa. Když stanul přede dveřmi jejího bytu, nechtěl zpět jen zaměstnankyni, ale šanci znovu spojit svou rozpadlou rodinu.