V krematoriu panovalo ticho smrti. Mladý muž stál u rakve ztuhlý a nemohl se ani pohnout. Uvnitř ležela jeho sedmiměsíčně těhotná manželka; tragická nehoda na deštivé silnici změnila jejich sny v popel. Lékaři oznámili, že obě – matka i dítě – zemřely, jejich srdce přestala bít. Teď mu zbylo jen jediné: rozloučit se se dvěma milovanými bytostmi najednou.
Když se chystala kremace, pocítil v hrudi nesnesitelnou bolest – jako by něco odmítalo odejít. Chraptivým hlasem požádal, aby rakve otevřeli ještě jednou. Když se víko zvedlo, objevil bledou tvář své ženy. Jeho oči se náhle upřely na její břicho. Tam se objevil slabý, ale jasný pohyb. Lidé kolem tvrdili, že je to jen klam, ale on vykřikl: „Zastavte všechno!“ a rozhýbal svět kolem sebe.
Experti, kteří dorazili na místo, nejprve tvrdili, že jde jen o tělesnou reakci, ale pravda vyšla brzy najevo. Podrobná kontrola ukázala, že žena opravdu zemřela, ale dítě se zázračně drželo života. Jeho srdce bilo tak pomalu, že přístroje nic nezaznamenaly; malý byl v jakési „ochranné módě“. Ten poslední zoufalý kop, který dítě udeřilo právě ve chvíli, kdy otec hleděl do rakve, byl jeho prvním vítězstvím v životě.
Jak vyšetřování pokračovalo, odhalila se temná stránka tragédie. Nehoda byla vlastně atentát; mužova sestra chtěla zabránit tomu, aby dědictví připadlo dítěti, a uplácela lékaře, aby vyhotovili falešnou zprávu o smrti dítěte. Myslela si, že je vše ztraceno, ale život měl svůj vlastní plán: vůli novorozence přežít.
Nakonec byla spravedlnost vykonána a viníci skončili za mřížemi. Po pobytu na jednotce intenzivní péče odcházel zdravý malý chlapec z nemocnice v otcových náručí. Lékař, který si celý případ pamatoval, o letech později prohlásil, že to bylo medicínsky nemožné. Otec jen tiše usmál a řekl: „On prostě chtěl žít… a věděl, že já jsem tam s ním.“