Brzy ráno jsem vyšla ze dveří s kávou v ruce. Po nočním dešti byla zahrada vlhká a vzduch voněl čerstvou zeminí. Když jsem mířila ke košům, všimla jsem si na asfaltu podivné, narůžověle hnědé skvrny. Zpočátku jsem si myslela, že někdo tam vyhodil jídlo; vypadalo to, jako by někdo vylil obrovský hrnec vařených špaget na zem.
Chystala jsem se kolem projít, když jsem si všimla, že ta vlhká a lepkavá hmota se pohybuje – a já jsem zůstala jako přikovaná na místě.
Tělo mi zachvátilo chvění, když jsem se snažila pochopit, co to vlastně je. Ta zvláštní „hromada“ se pohybovala pomalu, ale jako celek. Jako by šlo o jedno živé tělo, které dýchalo, zatímco tenké linie uvnitř se navzájem zamotávaly a neustále měnily pozici. Zvedlo se mi žaludek a udělala jsem krok zpět. Vyhrabala jsem telefon a začala natáčet tu děsivou scenérii. V hlavě mi vířila jediná otázka: Co je to za živou hmotu, kterou vidím uprostřed své zahrady?
Hned jsem začala hledat na internetu. Zadala jsem „živé, pohybující se něco jako špagety“ a výsledky mě ještě víc vyděsily. To, co jsem viděla, nebyl odpad ani vyhozené jídlo; byla to obrovská koule složená ze stovek zemních žížal zamotaných dohromady. Po silném dešti se žížaly ocitly bez kyslíku a spojily se, aby přežily, a přímo před mým oknem vytvořily tuto pohybující se živou kouli.
Když jsem se znovu podívala na asfalt, pocítila jsem nevysvětlitelné mrazení. Blízkost přírody, která se projevila tak podivnou a nepříjemnou formou, mě skutečně otřásla. Tehdy jsem pochopila, že i ty nejběžnější rána mohou obsahovat scény, které člověka vyděsí a dlouho neopustí jeho mysl. Ta živá koule žížal ukázala nejpodivnější a esteticky nevydařenou podobu instinktu přežití přímo před mýma očima.
Od toho rána jsem začala dávat mnohem větší pozor, kam šlapu v zahradě. Protože někdy, uprostřed vašich každodenních rutin, se objeví překvapení, které vám připomene, že svět může být úplně jiný – a někdy opravdu děsivý. Teď už vím, co se skrývá za tím špagetovitém obrazem, a tato znalost proměnila obyčejnou cestu k odpadkovým košům v nezapomenutelný okamžik hrůzy.