Život Lany byl postaven na základech smutku a výjimečné oddanosti svému pětiletému synovi Stefanovi. Pět let předtím byla pozvána do nemocnice s očekáváním narození dvojčat, jen aby jí sestra a lékař oznámili, že jedno z dětí při traumatickém porodu zemřelo. Vyčerpaná a zarmoucená podepsala Lana dokumenty, které ani nepřečetla, a následující roky věnovala veškerou svou lásku Stefanovi, aniž by kdy zmínila ztraceného bratra. Věřila, že mlčení je forma ochrany, netušila však, že Stefan instinktivně cítí prázdnotu, kterou jeho dvojče zanechalo, dokonce i ve svých snech.
Iluze této tragédie se rozplynula během obyčejné nedělní procházky v parku. Stefan náhle zastavil a ukázal na hřiště, kde stál chlapec, který byl jeho dokonalým odrazem – stejné hnědé kudrnaté vlasy, stejný nos a výrazná srpovitá mateřská skvrna na bradě. Stefan tvrdil, že chlapce poznává ze svých snů, ale Lana zůstala ohromená a paralyzovaná nemožností situace. Šok se prohloubil, když spatřila ženu, která chlapce doprovázela – byla to přesně ta sestra, která jí před pěti lety držela pero v nemocnici. Toto náhodné setkání na houpačkách proměnilo „mrtvě narozené“ dítě v živou, dýchající záhadu, kterou byla Lana odhodlaná vyřešit.
Pod tlakem Lany a její touhy po pravdě sestra Patricia přiznala šokující čin. Připustila, že druhé dvojče přežilo, byť bylo malé a křehké. Když spatřila Lanu vyčerpanou a osamělou, sfalšovala zdravotní záznamy a řekla lékaři, že dítě zemřelo – vše jen proto, aby její sestra Margaret, zoufale toužící stát se matkou, mohla mít dítě. Patricia si namluvila, že tímto „milosrdenstvím“ ochrání Lanu před břemenem dvou novorozenců a zároveň splní sny své sestry. Pět let Lana oplakávala dítě, které jen několik kilometrů od ní vychovávala žena, která věřila, že matka ho prostě opustila.
Následoval vír právních sporů, testů DNA a správních vyšetřování, které přivedly na světlo pravdu a přivedly Patricii o licenci zdravotní sestry. Test potvrdil, co chlapci už tušili: Eli byl skutečně Stefanovým dvojčetem. Postavená před volbu mezi pomstou a dobrem dětí, Lana se setkala s Margaret. I když byla rozzlobená kvůli ukradeným letům, viděla pouto, které se mezi chlapci při společné hře vytvořilo, a uvědomila si, že náhlé oddělení od jediné matky, kterou Eli kdy poznal, by mu způsobilo jen další trauma.
Příběh končí radikálním rozhodnutím dát přednost poutu dvojčat před chybami dospělých. Lana a Margaret se dohodly na společném opatrovnictví, terapii a absolutní upřímnosti, aby bratři mohli vyrůstat spolu, jak bylo původně určeno. Zatímco právní následky únosu probíhaly, Lana našla klid v rozbitém tichu. Té noci, když držela Stefana v náručí, mu slíbila, že už nikdy nikdo bratry nerozdělí. Pět let smutku nekončilo jen znovuobjevením, ale i znovusjednocením, které oběma synům vrátilo jejich dvojče a Laně darovalo svět, který byl konečně a skutečně celý.