Ještě ani nebylo dvacet a ruce té mladé dívky neustále voněly po mléce a senu. Se svou nemocnou matkou žila ve staré chatrči a kvůli dluhům, které její otec nadělal a za něž skončil ve vězení, pracovala dnem i nocí. Jednoho dne na jejich dveře zaklepal nejbohatší a zároveň nejtvrdší statkář z městečka. Bez náznaku emocí jí předložil děsivou nabídku: „Zbývá mi jen rok života. Provdáš se za mě a dáš mi dědice; na oplátku dostanu tvého otce z vězení a splatím všechny dluhy vaší rodiny.“
Dívka, tížená beznadějí, na tu nabídku přistoupila. Kvůli matčiným lékům a otcově svobodě byla připravena obětovat jeden rok svého života. Svatba proběhla tiše a pochmurně. Když však o svatební noci její manžel usnul, všimla si světla pronikajícího z pootevřených dveří pracovny. Jakmile uvnitř spatřila dokumenty rozložené na stole, zažila největší šok svého života.
V lékařských zprávách na stole stálo, že muž je v dokonalém zdravotním stavu a netrpí žádnou smrtelnou nemocí. Ve smlouvě připravené právníkem se skrývala skutečně děsivá pravda: aby mohl získat obrovské dědictví po zesnulém příbuzném, musel se do jednoho roku stát otcem. Pokud by se dítě nenarodilo, manželství by bylo zrušeno a dívka by skončila na ulici bez jediného haléře. Muž si vymyslel lež o své blížící se smrti jen proto, aby ji využil jako prostředek ke svému cíli.
S prvními paprsky rána dívka, otřesená zradou, z domu utekla. Zamířila přímo za poctivým advokátem v městečku a svěřila se mu s dokumenty i s pastí, kterou na ni muž nastražil. Díky její odvaze a shromážděným důkazům se falešná prohlášení, na nichž bylo manželství postaveno, u soudu obrátila proti němu. Navíc se jeho nečestný plán, jak získat dědictví, dostal i k úředníkům dohlížejícím na závěť.
Na konci příběhu muž přišel nejen o dědictví, ale i o svou pověst. Dívce se podařilo prostřednictvím žaloby získat náhradu za slibovanou pomoc. Otec byl propuštěn z vězení a matka se zotavila. Zatímco byla připravena obětovat celý rok svého života, díky své čestnosti a důvtipu si nakonec zachránila budoucnost. Její ruce už nevoněly jen po mléce, ale také po svobodě a klidu.