Starý vlak s rachotem přejížděl vysoký železný most nad hlubokým kaňonem. Marina stála na venkovní plošině mezi vagóny a pozorovala západ slunce, netušíc, že její manžel Alexej stojí přímo za ní s temným úmyslem. Touha po jejím majetku ho zaslepila natolik, že se rozhodl pro hrůzný čin. Bez varování svou ženu prudce strčil přes zábradlí do prázdnoty pod nimi.
Alexej sledoval, jak růžové šaty zmizely v hlubině, a věřil, že jeho plán na zbohatnutí byl úspěšně završen. Když se však otočil, aby se vrátil do kupé, ztuhla mu krev v žilách. Na chodbě stál cestující s kamerou v ruce. „Právě jsem natáčel krajinu,“ řekl muž klidným, ale mrazivým hlasem. „Mám na záznamu všechno, co jste udělal. Na příští stanici už čeká policie.“
Zatímco se vrah pokoušel vymyslet únik, pod mostem se odehrál zázrak. Marina po dlouhém pádu dopadla přímo do dravého proudu řeky. Náraz ji téměř připravil o vědomí, ale ledová voda ji probrala k boji o život. Štěstí stálo při ní – nedaleko kotvila rybářská loď. Dva muži, kteří zaslechli silný šplouchot, okamžitě zareagovali a vyčerpanou, prochladlou ženu vytáhli z vln.
Na břehu Marina s vypětím všech sil vydechla jediné slovo: „Manžel.“ Rybáři okamžitě přivolali záchranné složky a podali zprávu o útoku. Mezitím vlak začal brzdit u nástupiště další stanice. Alexej, pronásledovaný pohledem svědka, se pokusil zmizet v davu, ale neměl nejmenší šanci.
Přímo u dveří vagónu ho obklíčila skupina policistů. Alexej se snažil zapírat, ale důkaz na videu a zpráva o přeživší manželce ho usvědčily během několika minut. Místo dědictví na něj čekala doživotní cela, zatímco Marina, ač otřesená, dostala druhou šanci na život a spravedlnost, kterou si její krutý muž nedokázal ani představit.