Každou sobotu přicházel otec zborcený žalem k hrobu svých dcer s kyticí bílých květů v dlaních, aby v sobě udržel plamen vzpomínek. Před dvěma lety mu tragická nehoda vyrvala z náruče bývalou manželku i obě dcerky; zbyli mu jen tři chladné náhrobní kameny a nekonečná prázdnota. Jeho život, kdysi úspěšného podnikatele naplněný veselým dětským smíchem, pohasl během jediné noci. Od té chvíle se truchlení stalo jeho jedinou útěchou.
Zatímco se jednoho sobotního dne na hřbitově modlil, přistoupila k němu s tichým šeptem malá dívka. Slova, která vypustila z chvějících se rtů, mu zmrazila krev v žilách: „Pane… já vaše dcery vídám každý den v modrém domě v naší ulici.“ Mužův svět se v tu ránu otřásl v základech; bylo to nemožné tvrzení, ale neuhasitelný oheň naděje v jeho srdci ho přiměl následovat děvčátko neznámo kam.
Pod vedením malé průvodkyně dorazili k modrému domu – stavbě ohlodané časem, která mu však byla až mrazivě povědomá. Když se muž blížil ke dveřím, neslyšel ani kvílení větru, jen zběsilý tlukot vlastního srdce. S třesoucíma se rukama zaklepal, a když se dveře otevřely, spatřil jednu ze svých dcer, které před dvěma lety ztratil. Její oči však byly prázdné, jako by ho sice viděla, ale duchem byla na hony vzdálená.
Vzápětí se z hlubokých stínů vynořilo i její dvojče. Otázka „Tati, proč jsi nás tu nechal?“, která dceři splynula ze rtů, mu uvízla v hrdle jako ostrý střep. Přestože postavy před ním vypadaly jako jeho děti z masa a kostí, jejich hlasy zněly monotónně a postrádaly jakoukoli jiskru života. V ten moment si uvědomil krutou pravdu: jeho dcery tu sice fyzicky byly, ale jejich duše zůstaly uvězněny v temné propasti kdesi mezi životem a smrtí.
Onen vzdálený dům, kam se jeho bývalá žena tehdy odstěhovala, i ta noc maskovaná jako nehoda, byly ve skutečnosti jen zástěrkou pro mnohem temnější tajemství. Muž přísahal, že rozluští děsivou záhadu skrytou pod náhrobními kameny. Aby vysvobodil své děti z tohoto bezduchého vězení a zúčtoval s těmi, kteří jim ublížili, učinil první krok na své nejvíce skličující cestě – pouti za pravdou skrz neprostupnou temnotu.