Po narození své dcery Maisie se Jennie ocitla v vyčerpávajícím koloběhu péče o novorozence, zatímco její manžel Gerald se postupně stával chladným a kontrolujícím. Protože pracoval z domova, začal si vytvářet odpor k hluku dítěte a posedlý byl snižováním domácích výdajů. Ignoroval Jenninu fyzickou i emocionální vyčerpanost a choval se k ní spíše jako k překážce své produktivity než jako k partnerce, která se zotavuje po porodu.
Situace dosáhla svého dna ve chvíli, kdy Gerald začal Jennie měřit čas strávený ve sprše a nakonec na dveře přilepil kuchyňskou minutku. Nastavil jí přísný limit čtyř minut a vyhrožoval, že pokud jej překročí, zavře hlavní přívod vody. Své hrozby několikrát skutečně splnil a donutil Jennie oplachovat si šampon z vlasů studenou vodou z kýble, zatímco jejich dítě plakalo a on jí kázal o „time managementu“.
Krutost vyšla najevo ve chvíli, kdy Geraldův otec Robert přistihl svého syna, jak vypíná vodu. Znechucen jeho nedostatkem empatie zasáhl a vynutil si obrácení rolí. Vytvořil minutový rozvrh pro každou Jenninu činnost a oznámil Geraldovi, že po dobu sedmi dnů bude ze 100 % zodpovědný za péči o děti a domácnost.
Během tohoto „tréninkového týdne“ Gerald rychle podlehl tíze spánkového nedostatku a neustálých povinností. Tvrdě narazil na realitu uklidňování plačícího batolete a vedení celé domácnosti sám a pochopil, že jeho předchozí očekávání byla nemožná. Čtvrtou noc se ponížený Gerald omluvil své dceři i své ženě a konečně uznal neviditelnou zátěž, kterou Jennie nesla.
Když Robertova návštěva skončila, minutka zmizela a mocenská rovnováha v domácnosti se změnila. Gerald převzal noční krmení bez vyzvání a přestal vnímat základní potřeby Jennie jako plýtvání zdroji. Jennie znovu získala pocit vlastní důstojnosti tím, že si dopřála dlouhou nerušenou sprchu a uvědomila si, že zdravé manželství stojí na společném úsilí, nikoli na stopkách.