Po dobu deseti let nosil Thomas každou jedinou neděli věrně na hrob své ženy Evelyn bílé růže, lilie a levanduli a dodržoval tak slib, který jí dal ještě předtím, než ji mu vzal rakovinový osud. Jednoho deštivého rána ho jeho třiadvacetiletá dcera Anna prosila, aby neodcházel. Thomas přesto šel, ale zůstal v šoku, když se kvůli zhoršující se bouři vrátil domů dřív a na kuchyňském stole našel přesně tu stejnou kytici, kterou před chvílí nechal na hřbitově. Anna, zmítaná výčitkami, se přiznala, že ho sledovala, květiny v silných emocích vzala a nakonec mu podala vybledlou žlutou obálku, kterou napsala jeho zesnulá manželka.
Dopis uvnitř Thomase naprosto otřásl jeho realitou a odhalil, že celou dekádu truchlil u nesprávného hrobu. Žena, kterou si vzal a s níž žil, ve skutečnosti nebyla Evelyn, ale její dvojče Marie. Před mnoha lety skutečná Evelyn zemřela při autonehodě a její rodina, zoufale se snažící zabránit skandálu kolem Mariina nemanželského těhotenství, donutila Marii převzít Evelyninu identitu. Marie tak vstoupila do plánované svatby i života své sestry a tajemství udržela třiadvacet let, zatímco vychovávala Annu, která byla její biologickou dcerou, ale ne Thomasovou.
Otřesen pravdou se Thomas a Anna vydali 135 mil, aby se postavili jeho tchyni Thelmě. Ta se rozplakala a potvrdila srdcervoucí podvod s tím, že rodina jednala ze strachu a studu. V dopise Marie vášnivě přiznávala, že její identita byla sice lží, ale její láska k Thomasovi a společný život byly naprosto skutečné. Prosila ho, aby Annu nepřestal milovat jen proto, že je nespojuje biologické pouto.
Když Thomas vyšel na verandu, aby vstřebal celou tuto ohromující pravdu, podíval se na svou rozechvělou dceru, která se zoufale bála, že o jeho lásku přijde. Vzpomněl si na roky nemoci, noční můry i bezpodmínečnou péči, kterou spolu sdíleli, a pochopil, že krevní pouto neznamená nic ve srovnání s tím, co mezi nimi vzniklo. Pevně Annu objal a skrz slzy jí slíbil, že navždy zůstane jeho dcerou a že nic jeho lásku nezmění.
V tichu se vrátili domů a nechali za sebou složitou síť lží v Thelmině domě. Příští neděli Thomas poprvé po deseti letech porušil svou rutinu a na hřbitov nešel. Stál s Annou v tiché kuchyni a smířil se s tím, že i když stále neví, jak se vyrovnat se zradou a smutkem, jedinou neměnnou pravdou je jeho láska k dceři.