Truchlící matka se rozhodne splnit poslední velké přání své nevyléčitelně nemocné šestileté dcery Sophie: vidět moře. Lékaři jí oznámili zdrcující zprávu, že léčba už Sophii nemůže zachránit a zbývá jí méně než rok života. Malá holčička, inspirovaná příběhy svého dědečka o moři, si přála spatřit nekonečnou vodní plochu na vlastní oči. Přestože rodinu sužovaly finanční potíže, matka našla oporu u svého otce, který trval na tom, že výlet zaplatí ze svých těžce vydělaných úspor.
Než však mohly odjet, přišla tragédie – dědeček se náhle zhroutil a nečekaně zemřel. Zcela zdrcená matka se musela vyrovnat se zármutkem, zařídit pohřeb a získat lékařské povolení, aby mohla cestu uskutečnit na jeho počest. Když dorazily do hotelu u moře, matka bojovala s pocitem blížící se osamělosti, který ještě prohloubila děsivá zpráva od Sophiina lékaře, jenž ji varoval, že se její stav zhoršuje.
Během pobytu u nich zaklepal na dveře pokoje hotelový manažer a nesl s sebou těžkou dřevěnou truhlu. Prozradil jim, že dědeček její doručení tajně zařídil ještě před svou smrtí a požádal, aby ji předali až ve chvíli, kdy Sophie konečně spatří moře. Uvnitř se nacházela sbírka dojemných dopisů od zdravotních sester, učitelů, sousedů a nemocničního personálu, kteří v nich všichni sdíleli své krásné vzpomínky na Sophiinu odvahu, laskavost a radost ze života.
Úplně na dně truhly ležel dopis napsaný přímo pro matku. Její otec v něm přiznal, že před ní skrýval vlastní zhoršující se zdravotní stav, aby ji nezatěžoval dalšími starostmi, a požádal ji, aby si uvědomila, že není sama a že kolem sebe má lidi, kteří ji podporují. Povzbudil ji, aby si užila každý zbývající okamžik se Sophií na pláži a nedovolila smutku zastínit jejich krátký společný čas.
Posílené obrovskou láskou své komunity si matka s dcerou užily poslední chvíle, které mohly společně strávit u pobřeží. Po návratu domů však přišel nečekaný záblesk naděje: Sophie byla přijata do nově zahájené klinické studie, která jim nabídla novou šanci bojovat za její budoucnost.