Šestapadesátiletá žena jménem Margaret žila poklidným životem ve svém malém modrém domku, dokud se na její verandě neobjevila promoklá a zoufalá mladá žena, která tam zanechala svou šestiměsíční dcerku Avu. S jediným slibem, že se do hodiny vrátí, zmizela v deštivé noci a za sebou nechala pečlivě připravenou tašku s potřebami pro dítě a jemnou pletenou žlutou deku. Když se Sabrina do půlnoci nevrátila, Margaret zavolala policii a sociální službu pro ochranu dětí; nakonec souhlasila, že se o miminko dočasně postará. Během následujících jedenácti dnů péče o Avu úplně proměnila Margaretin osamělý domov; společně se sousedy se kolem dítěte semkli, aniž by tušili, před jak nebezpečnými okolnostmi Sabrina ve skutečnosti utíkala.
Po uplynutí desátého dne se Sabrina konečně znovu objevila na Margaretině verandě, tentokrát v doprovodu policistů. Margaret se zlomeným srdcem a naprosto zmatená sledovala, jak Sabrina ukázala přímo na její hruď; policisté na základě tohoto gesta odvedli Margaret na stanici. Brzy se však ve výslechové místnosti odhalila šokující pravda: Sabrina své dítě neopustila, ale naopak ho chránila před nebezpečným otcem a snažila se najít pomoc. Ještě překvapivější bylo zjištění, že Sabrina byla ve skutečnosti Tessa – dívka, kterou Margaret před dvaceti lety vychovávala jako pěstounka, než ji příbuzní násilně odvedli pryč.
Toto emotivní shledání vrátilo Margaret vzpomínky na mladou dívku, kterou kdysi milovala a kterou se snažila adoptovat; celý příběh se přitom nečekaně spojoval se stejnou žlutou pletenou dekou, kterou Margaret před lety sama vyrobila. Sabrina vysvětlila, že když utíkala od svého násilnického partnera a zoufale potřebovala bezpečné místo pro své dítě, instinktivně se obrátila na jedinou matku, kterou kdy ve svém životě skutečně poznala. Policie brzy potvrdila, že díky Sabrinině výpovědi byl její násilník úspěšně zatčen a že ani ona, ani Ava už nikdy nebudou vystaveny jeho hrozbě.
Když nebezpečí pominulo a pravda konečně vyšla najevo, Margaret, Sabrina a malá Ava prožily na policejní stanici nesmírně emotivní usmíření. Margaret pevně držela dítě v náručí a uvědomila si, že miminko přineslo do jejího klidného života nejen hluboký pocit uzdravení, ale také znovu nalezenou rodinu. Sdílená žlutá deka se stala silným symbolem pouta, které dokázalo překonat dvacet let odloučení.
O týden později byla veranda svědkem úplně jiného druhu loučení, když se Sabrina a Ava chystaly odejít s příslibem společného života plného pravidelných nedělních návštěv a nových vzpomínek. Margaret je sledovala odcházet a konečně pochopila skutečný význam těch náročných jedenácti dnů, které prožila. Sabrina své dítě neopustila u cizího člověka – bezpečně ho vrátila tam, kam od začátku patřilo; a tím dokázala, že některé rodiny jsou předurčeny k tomu, aby se našly dvakrát.