Ve třiatřiceti letech si Margaret nechala zmrazit vajíčka – z praktické naděje, že si tím zajistí budoucnost, zatímco čekala, až založí tradiční rodinu s manželem a dětmi. Jak ubíhala desetiletí, vztahy přicházely a zase odcházely, ale žádný z nich nevedl ani k manželství, ani k mateřství. Margaret si proto vybudovala naplněný a nezávislý život a pravidelně hradila každoroční poplatky za uskladnění svých vajíček. Když se blížila osmdesátce a měla za sebou kariéru, důchod i ztrátu obou rodičů, rozhodla se, že už se nebude ptát sama sebe: „Co kdyby?“ Rozhodla se stát matkou pomocí svého posledního zbývajícího zmrazeného vajíčka a náhradní matky. O devět měsíců později, ve svých pětasedmdesáti letech, držela v náručí novorozenou dcerku Grace a splnila si tak sen, který v sobě nosila dvaačtyřicet let.
Jen tři dny poté, co si Margaret přivezla Grace domů, ji překvapilo zaklepání na dveře. Před nimi stála dvaačtyřicetiletá cizí žena jménem Ivanna. Klinika reprodukční medicíny ji kontaktovala kvůli možnému laboratornímu pochybení. Při interní kontrole po narození Grace totiž laboratorní technici zjistili nesrovnalosti v identifikačních číslech mezi záznamy o uložených vajíčkách Margaret a Ivanny. Objevila se děsivá možnost, že při oplodnění bylo omylem použito nesprávné vajíčko. Margaret ochromená strachem a nejistotou pozvala zlomenou ženu dovnitř. Ivanna jí následně vyprávěla svůj vlastní tragický příběh o problémech s plodností a o tom, jak při autonehodě přišla o manžela.
Zatímco čekaly na výsledky urychleného testu DNA, napětí mezi nimi postupně vystřídal vzájemný soucit. Margaret dovolila Ivanně, která byla dojatá k slzám, pochovat malou Grace v náručí. Když klinika konečně zavolala, lékař potvrdil, že Grace je skutečně biologickou dcerou Margaret. Z Margaret tak spadl obrovský strach, že o své dítě přijde. Lékař však vzápětí oznámil ještě jednu zdrcující skutečnost: Ivannino poslední uložené vajíčko bylo při stejné administrativní chybě laboratoře omylem zlikvidováno. Tím byly její šance na biologické mateřství navždy zmařeny.
Margaret odmítla nechat Ivannu odejít s prázdnýma rukama poté, co klinika tak krutě probudila její naději a následně ji zničila. Požádala ji, aby se následující den vrátila a zůstala součástí Gracina života.
V následujících měsících a letech se Ivanna postupně stala milovanou součástí rodiny. Grace poskytovala další dávku lásky a podpory, zatímco Margaret naplno zastávala svou roli matky. V pětasedmdesáti letech Margaret pochopila, že i když její cesta k mateřství byla mnohem chaotičtější než plán, který si vysnila ve třiatřiceti, přinesla jí mnohem bohatší a naplněnější život, než si kdy dokázala představit.