Dvacet šest let po smrti svého syna Daniela obdržela Nora balíček od právníka zastupujícího muže jménem Owen, kterého Nora krátce poznala před desítkami let. V balíčku se nacházel jediný USB flash disk s textovým dokumentem a složkou s fotografiemi označenou podle Danielova charakteristického systému pojmenovávání souborů. V textovém dokumentu stálo, že Owen se dříve dostal k digitálnímu fotoaparátu, který byl před pohřbem ukraden z Danielovy rakve. Ještě předtím, než byl samotný fotoaparát prodán, však vyjmul paměťovou kartu s osobními soubory a uschoval ji.
Při otevření obrazových souborů na obrazovce se objevily uložené digitální fotografie zachycující poslední měsíce Danielova života. Galerie obsahovala snímky mladé ženy jménem Rachel, která měla na sobě Danielovo oblečení, a následovaly fotografie pozitivního ultrazvukového vyšetření, těhotenské portréty a snímky z pozdní fáze těhotenství. Na základě detailů v pozadí fotografií – včetně log klinik, názvů ulic a částečně viditelných poštovních adres na obálkách – porovnávala Nora archivní městské záznamy, telefonní seznamy a místní církevní zpravodaje, aby vypátrala totožnost matky a našla rodný list chlapce, který měl jako druhé jméno Daniel.
Během pátrání podle adres se Nora spojila s Rachel a domluvila si s ní schůzku v místní kavárně, kde si společně prohlédly znovu získaný fotoarchiv. Během setkání Rachel vysvětlila, že se domnívala, že ji Daniel opustil, když na konci roku 1999 náhle přerušil veškerý kontakt – vůbec netušila o jeho náhlém onemocnění, hospitalizaci a následné smrti před narozením jejich společného dítěte.
Nora jí sdělila přesná data Danielovy nemoci a pohřbu, čímž po 26 letech ukončila nejistotu kolem jeho zmizení. Když se okolnosti konečně objasnily, Rachel na svém mobilním telefonu otevřela aktuální digitální fotografie svého šestadvacetiletého syna, který se Danielovi nápadně podobal.
Setkání skončilo tím, že Rachel nabídla Noře, že ji se svým vnukem seznámí, čímž záznamům zachráněným z paměťové karty dodala definitivní potvrzení.