Po smrti své manželky Irene navštívil šestatřicetiletého Roberta u jeho domovních dveří právník jménem pan Geller a předal mu papírovou obálku s ručně napsaným jménem. Přiložené písemné prohlášení odhalovalo, že Irene uzavřela své první manželství už v osmnácti letech a přestože byly připraveny dokumenty k rozvodu, konečný právní rozsudek o rozvodu nikdy nebyl oficiálně podán. V důsledku toho byla Irene v době svého prvního svatebního obřadu s Robertem před jeho odjezdem do Vietnamu stále z právního hlediska vázána na svého předchozího manžela.
Čtrnáct let po začátku manželství s Robertem Irene zjistila, že došlo k administrativnímu pochybení, a kontaktovala svého bývalého manžela, aby podepsal oficiální rozvodové dokumenty. Rozhodnutí o ukončení jejího prvního manželství nabylo právní moci před 46 lety, avšak poté nebyl nikdy vystaven nový oddací list ani se mezi Irenou a Robertem nekonal druhý svatební obřad. Než pan Geller odešel, položil na stůl svou vizitku spolu se soudními dokumenty a potvrdil, že jejich původní svatební obřad podle místních zákonů automaticky nezískal právní platnost.
Robert kontaktoval svou dceru Penelope, která přijela k němu domů, aby mu pomohla prohlédnout fyzické dokumenty. Při prohledávání skříně v ložnici objevili kartonovou krabici, v níž byla samostatná zapečetěná obálka, 46 let staré podepsané rozvodové dokumenty a krátké písemné sdělení od Irenina bývalého manžela, ve kterém souhlasil s podpisem potřebných dokumentů. Z krabice byl vyjmut také poslední nedokončený dopis od Irene, který končil uprostřed věty poté, co vysvětlovala, proč tehdy tak dlouho odkládala odhalení celé situace.
Robert se znovu setkal s panem Gellerem, aby společně prověřili majetkové a právní dokumenty vyžadující schválení, včetně návrhu nápisu na Irenin náhrobek. Poté, co Robert položil svůj snubní prsten vedle Irenina prstenu na stůl a otočil zarámovanou svatební fotografii obrazem dolů, znovu si prohlédl navrhovaný nápis na kameni, ve kterém bylo uvedeno slovo „manželka“.
Robert se rozhodl ponechat původní návrh nápisu na náhrobku a text neměnit. Poté si znovu nasadil svůj snubní prsten, postavil zarámovanou fotografii zpět na stůl a vrátil Irenin keramický šálek na kávu na kuchyňskou polici.