Jedenáct měsíců Alicia pracovala v noci a celý svůj život zasvětila péči o svého manžela Thea během jeho náročné léčby rakoviny. Když konečně dostali od doktora Kahna vytouženou zprávu, že Theo je zcela vyléčený, Alicia pocítila obrovskou úlevu a rozplakala se. Ještě než však stihli opustit nemocniční pokoj, Theo ji šokoval oznámením, že chce rozvod a hodlá ještě tu noc odejít.
Alicia, zdrcená a se zlomeným srdcem, se obrátila na doktora Kahna, který jí prozradil, že Theo mu dal svolení promluvit, pokud se někdy rozhodne odejít. Theo v sobě tajně nosil obavu, že Alicia zůstala pouze z povinnosti a pocitu viny, nikoli z opravdové lásky. Když se Alicia musela postavit těmto dlouho potlačovaným pravdám, uvědomila si, že jejich manželství se ve skutečnosti začalo rozpadat už dávno před diagnózou rakoviny, zastíněné citovým odcizením a nenaplněnými potřebami.
Alicia opustila Thea a dočasně se nastěhovala ke své matce. Začala se postupně zbavovat hluboce zakořeněné potřeby být pro druhé nepostradatelná, aby ji nikdo nikdy neopustil. Mezitím Theo začal docházet na terapii, aby se vyrovnal se svou citovou uzavřeností a vlastními obavami, zatímco Alicia se učila nastavovat zdravé hranice místo toho, aby automaticky přijímala přesčasy jen proto, aby před problémy utekla. Oba si uvědomili, že jejich dlouhé období boje s rakovinou pouze zakrývalo starší problémy s intimitou, komunikací a vzájemným štěstím.
O několik měsíců později, po období osobního růstu a odborné terapie, pozval Theo Aliciu na večeři do stejné restaurace, kde ji kdysi nechal čekat. Během opatrného rozhovoru si přiznali, že se stále milují, ale zároveň se shodli, že se jednoduše nemohou vrátit ke svým starým nezdravým vzorcům. Rozhodli se postupovat pomalu, znovu spolu začít chodit, pokračovat v terapii a ujistit se, že jakákoli společná budoucnost bude založena na skutečné svobodné volbě, nikoli na strachu, povinnosti nebo pouhém přežívání.