Deset minut poté, co Eliam odešel z domu do práce, si Sandy všimla jeho léků na předpis, které zůstaly ležet na kuchyňské lince. Odnesla lahvičku s léky do jeho zaměstnání, kde jí recepční oznámila, že si Eliam vzal na celý týden dovolenou. Když mu napsala zprávu ohledně zapomenutých léků, odpověděl jí textovou zprávou, ve které tvrdil, že má ráno běžný pracovní program.
Následujícího rána Sandy sledovala Eliamovo auto. Všimla si, že místo obvyklé cesty do kanceláře odbočil jinam a zastavil před nízkou cihlovou budovou, na jejímž venkovním označení stálo, že jde o centrum vzdělávání dospělých. Eliam vystoupil z auta s brašnou na notebook a setkal se se svým bývalým sousedem Frankem, který v ruce držel zářivě zelenou svačinovou krabičku ozdobenou barevnými kreslenými dinosaury.
V areálu vzdělávacího centra se Frank s Eliamem posadili k venkovnímu stolu, na kterém ležely vytištěné kartičky v deskách na dokumenty a otevřený notebook. Ten večer doma Sandy položila plastovou krabičku na léky doprostřed kuchyňského stolu a začala se vyptávat na jeho každodenní ranní rutinu i návštěvu vzdělávacího centra. Eliam jí vysvětlil, že Frank potřebuje pomoct s vyplňováním online formulářů a s papírovým přáním k narozeninám od svého vnuka.
Aby mohl Frank absolvovat svůj první týden kurzu čtení a psaní pro dospělé, vzal si Eliam oficiálně dovolenou. Přesto si dál oblékal své obvyklé oblečení s kravatou, nosil koženou brašnu na notebook a každé ráno odjížděl autem ve stejnou dobu jako dřív. Následujícího dne dorazila Sandy do vzdělávacího centra, kde Frank držel přání s dinosaury a nahlas četl slova, která do něj jeho vnuk vlastnoručně napsal.
O několik dní později Eliam poslal digitální fotografii, na které Frank seděl u stolu ve vzdělávacím centru vedle zelené svačinové krabičky s dinosaury. Jeho vnuk právě psal na proužek papíru a Eliam seděl na židli vedle něj. Sandy si fotografii prohlédla na displeji svého smartphonu, položila telefon obrazovkou dolů na kuchyňskou linku a pokračovala ve svých každodenních povinnostech.