Na své 50. výročí svatby obdržela vdova, která se vydala na samostatnou plavbu lodí, jíž kdysi velel její zesnulý manžel, kapitán Martin, velký balíček svěřený do péče důstojníka Thomase. Uvnitř krabice se nacházela nedokončená mapa světa plná ručně psaných poznámek a zapečetěný dopis. V něm stálo, že dvě konkrétní zastávky na trase plavby byly předem vybrány jako místa, kde Martin zanechal předměty, které měla během svých výletů na pevninu najít.
V prvním přístavu navštívila vypravěčka kavárnu na nábřeží, porovnala fotografii, kterou měla v kabelce, s okolím a posadila se ke stolku s výhledem na přístav. Ve druhém přístavu zamířila ke stánku se suvenýry, který provozovala řemeslnice jménem Elena. Ta jí předala malou obálku obsahující originální vytištěnou fotografii jejich svatebního valčíku a ručně psaný dopis.
Po návratu do kajuty vybalila vypravěčka z balíčku tmavě modré večerní šaty a oblékla si je na večerní taneční program v hlavním lodním salonu. Tam ji důstojník Thomas a mladý člen posádky postupně požádali o tanec na památku kapitána Martina a jeho role mentora.
Po návratu do svého pokoje položila vypravěčka na postel vedle svatební fotografie nově zakoupený skleněný suvenýr v podobě malého majáku a pomocí pera zaznamenala na mapu vlastní volbu pro budoucí cesty.
Mapa a skleněný maják zůstaly ležet na posteli, zatímco si vypravěčka začala plánovat další cesty a vybírat místa, která by chtěla v budoucnu navštívit.