Při nakupování ve starém obchodním domě stála 86letá babička se svým vnoučetem ve frontě u pokladny. Na sobě měla obnošený tmavě zelený vlněný kabát s mosaznými knoflíky. Když si jiný zákazník začal její oblečení posměšně dobírat, jeden z těžkých mosazných knoflíků se utrhl, zakutálel se po podlaze a zastavil se nedaleko pracovníka ostrahy. Ten knoflík zvedl a všiml si drobného symbolu koruny vyraženého nad číslem 17 na jeho zadní straně. Okamžitě proto nechal uzavřít východ z budovy a zavolal vedoucího obchodního domu.
Vedoucí přinesl archivní krabici s nápisem „POŽÁR 1959“, ve které byly staré novinové výstřižky a fotografie tmavě zeleného kabátu s odpovídajícími mosaznými knoflíky. Vysvětlil, že během rozsáhlého požáru obchodního domu v prosinci 1959 zabalila devatenáctiletá zákaznice sedmiletého chlapce do kabátu číslo 17 z limitované kolekce a vynesla ho ven do bezpečí. Mladá žena však odešla ještě předtím, než se zaměstnancům podařilo zjistit její totožnost.
Vedoucí poté vytáhl obálku, kterou po sobě zanechal zachráněný chlapec jménem Thomas. Obsahovala fotografie dokumentující jeho život, včetně promoce, svatby a rodinných oslav. Vedoucí zavolal Thomasovi, který potvrdil, že si dodnes pamatuje, jak při vynášení ze zakouřené budovy upřeně hleděl na vyražený mosazný knoflík vedle své tváře. Setkání v obchodním domě bylo domluveno na čtyři dny později.
O čtyři dny později dorazil Thomas do zasedací místnosti s vycházkovou holí. Doprovázela ho starší žena na invalidním vozíku, přikrytá modrou dekou. Ukázalo se, že jde o Thomasovu matku, která přežila zřícení budovy v roce 1959 díky zásahu hasičů. Poté strávila několik měsíců v nemocnici, kde se zotavovala ze zranění nohou.
Thomas předal fotoalbum se snímky své rodiny, mezi nimiž byla i jeho sedmiletá vnučka. Jeho matka si mezitím prohlížela obnošené manžety tmavě zeleného kabátu. Nakonec pracovník ostrahy připevnil odpadlý mosazný knoflík zpět na jeho původní místo v horní části kabátu.