
Daniel se představil jako Thomasův vnuk a vysvětlil jí, že Thomas žije, bydlí pouhých čtyřicet minut odsud a touží se s ní setkat. Prozradil jí, že Thomas byl v roce 1973 propuštěn ze zajetí, oženil se se zdravotní sestrou jménem Margaret a založil rodinu. Svým příbuzným přitom tvrdil, že on a Eleanor po válce jednoduše ztratili kontakt.
Daniel odvezl Eleanor k obytnému domu, na němž visela dřevěná cedule s nápisem „DĚDEČKŮV DŮM“. U okna tam seděl osmdesátiletý Thomas s dekou přehozenou přes kolena. Během rozhovoru se Thomas přiznal, že se v roce 1973 vrátil domů, ale rozhodl se Eleanor nekontaktovat. Svým rodičům přitom lživě namluvil, že Eleanor o jeho návratu informovali a že si nepřeje, aby ji dál jakkoli kontaktoval.
Když do domu dorazili další členové rodiny, včetně Thomasovy dcery Rebeccy a syna Petera, Eleanor odhalila, že Thomas svůj návrat v roce 1973 zatajil, a ona tak po celých pětapadesát let žila v přesvědčení, že je stále pohřešován. Thomas před svou rodinou tato tvrzení potvrdil a své rozhodnutí vysvětlil tím, že chtěl zůstat se svou novou rodinou.

Po tomto setkání odvezl Daniel Eleanor přímo k památníku. Tam položila svou bílou růži k patě kamenného monumentu a poté znovu uložila fotografii do kabelky. Následně místo opustila, aby se na večeři setkala se svou sestrou Ruth a naplánovala si s ní výlet k moři.