Když Theo přistoupil k mikrofonu, vysvětlil, že ho Jack před šesti měsíci, během rozhovoru o výsledcích vyšetření v jeho ložnici, požádal, aby pronesl smuteční řeč na jeho pohřbu. Theo vyprávěl o slibu, který si spolu dali: šaty si oblékne pouze tehdy, pokud to jako první udělá Jack. Ten si pak výslovně vyžádal červené šaty, aby se vyhnul obvyklému černému smutečnímu oblečení. Theo následně vytáhl z kapsy šatů složený list papíru s Jackovými vlastnoručně sepsanými pokyny, které jejich dohodu potvrzovaly.
Theo začal předčítat přímo z papíru a seznámil přítomné s Jackovými písemnými poznámkami, v nichž stálo, že má mít na sobě červené šaty a že nemá lidem v sále lhát. Paní Harrisová přistoupila k řečnickému pultu, aby Thea objala, a poté Theo pokračoval vzpomínkami na jejich společné dětství – například na chvíli, kdy hokejovým pukem rozbili okno garáže, nebo na společné večery při hraní Monopoly. Svou řeč zakončil slovy, že Jack o své diagnóze věděl, a poté ustoupil od mikrofonu.
Po skončení obřadu přicházeli smuteční hosté za Theem poblíž prostoru pro občerstvení, kde se mu Danielův bratr omluvil za svou počáteční reakci. Paní Harrisová si s Theem povídala u výstavního stolku s fotografiemi v rámečcích. Na jedné z nich byli oba chlapci ve věku osmi let, celí od bláta. Během rozhovoru Theo potvrdil, že Jack už několik měsíců předtím tušil, jak jeho nemoc dopadne, ale své obavy si nechával pro sebe, aby rodičům ušetřil zbytečné trápení.
O několik let později, když bylo Theovi třiadvacet let, úspěšně dokončil studium. Na slavnostní promoci ho přišli podpořit Daniel a paní Harrisová společně s jeho matkou. Jako dárek k promoci mu paní Harrisová předala Jackovy černé náramkové hodinky, které Jack běžně nosíval. Theo je s vděčností přijal. Červené šaty spolu s původním ručně psaným vzkazem si ponechal jako osobní památku.