Daniel vysvětlil, že Jeremy během mezipřistání na zahraničním letišti pocítil slabost v nohách. To si vyžádalo jeho převoz do místního zdravotnického zařízení, kde musel počkat na povolení k dalšímu transportu. Matka, Daniel a obě miminka se vydali na čtyřicetiminutovou cestu do rehabilitačního centra. V soukromé rodinné místnosti čekali, dokud přepravní vozidlo později téhož večera nedorazilo do zařízení.
Na pokoji číslo 12 v rehabilitačním centru seděl Jeremy na okraji nemocniční postele vedle mechanického invalidního vozíku. Po rozhovoru o svém fyzioterapeutickém režimu mu zdravotnický personál pomohl přesunout se na vozík, aby mohl pochovat jedno z miminek a zazpívat mu známou písničku, která mu pomohla zklidnit dech.
Následujícího rána telefonovala matka s Jeremyho matkou a mluvily o jeho zesnulém otci, který byl po dřívějším tělesném zranění rovněž odkázán na invalidní vozík. Matka vytáhla z úložné krabice v ložnici kus látky a rozbalila z něj ručně vyřezávané dřevěné letadélko. Mělo dvě připevněná křídla, ocasní část a na spodní straně vyrytý nápis: „PRO JEREMYHO. S LÁSKOU, TÁTA.“
Během odpolední návštěvy rehabilitačního centra předala matka Jeremymu vyřezávané dřevěné letadélko, aby si ho mohl prohlédnout a přečíst si vyrytý vzkaz. Po pokračující pohybové terapii se Jeremy na invalidním vozíku vrátil domů, kde se celá rodina společně vyfotografovala. Na snímku byli oba rodiče, jejich dvojčátka, invalidní vozík i dřevěné letadélko položené na stolku vedle nich.