Zjištění, že před ním dcery své spojení s Claire tajily, Robertovi hluboce ublížilo. Ne proto, že by se na dívky zlobil, ale protože se v něm probudil strach ze zrady a znovu ožily bolestné vzpomínky na minulost. Když mu dvojčata prozradila, že Claire trpí pokročilou rakovinou v konečném stadiu a požádala je, aby se s ní setkaly, Robert neochotně souhlasil, že je doprovodí do nemocnice. Když po více než deseti letech stanul tváří v tvář Claire, vyplavila se na povrch vlna nevyřešené bolesti. Pohled na jeho dcery, které děsila představa, že přijdou o matku, již sotva znaly, ho však přiměl odsunout vlastní přetrvávající hořkost stranou a myslet především na ně.
Během návštěvy v nemocnici se Claire rozplakala a přiznala skutečné důvody svého odchodu. Vysvětlila, že trpěla těžkou poporodní depresí a děsivými vtíravými myšlenkami, kvůli nimž se bála, že by svým dcerám mohla ublížit. Její vysvětlení sice nedokázalo vymazat dvanáct let nepřítomnosti ani zázračně napravit všechno, co její odchod způsobil, Robert však uznal, že se omlouvá upřímně. Zároveň si jasně stanovil hranice. Claire řekl, že dcerám nebude bránit v návštěvách, ale dal jí najevo, že mezi nimi dvěma už je vše uzavřeno a že toto setkání představuje jeho poslední rozloučení.
V následujících týdnech Ava a Mia pokračovaly v návštěvách Claire a snažily se vyrovnat se směsicí soucitu, přetrvávající zášti a bolesti z vztahu, který mezi nimi nikdy neměl příležitost skutečně vzniknout. Robert jim byl po celou dobu oporou. Ujišťoval je, že se nemusí nutit k odpuštění a že mají právo oplakávat jak matku, kterou ztratily, tak i tu, která tu pro ně měla být, ale nebyla. Tragédie však na sebe nenechala dlouho čekat. Pouhý měsíc po Dni otců Claire zemřela. Pohřeb přinesl další vlnu hlubokého smutku a přinutil celou rodinu čelit bolestné skutečnosti, že ji ztrácejí znovu, tentokrát definitivně.
O tři měsíce později se rodinný dům zaplnil krabicemi, protože se Ava a Mia připravovaly na odchod do svých univerzitních kolejí. Když je Robert pozoroval při balení, žertovných hádkách a proměně v sebevědomé, nezávislé mladé ženy, uvědomil si, kolik toho společně dokázali překonat. Claire se sice vrátila do jejich života příliš pozdě na to, aby mohla skutečně plnit roli matky, její krátký návrat však dvojčatům umožnil najít vlastní vnitřní smíření. Když Robert poprvé zůstal sám v tichém domě, konečně pochopil, že otevřít dveře minulosti jejich pouto nezničilo. Naopak se ukázalo, že navzdory všem odloučením a bolestným zkouškám zůstali pevnou a odolnou rodinou.