Muž byl vyhozen z obchodu, když v náručí držel svého starého a slepého jezevčíka. O několik minut později za ním ale přiběhl majitel obchodu a zeptal se ho: „Jak dlouho přesně už toho psa máte?“

Jednasedmdesátiletý Arthur se po smrti své manželky Margaret, s níž prožil šestačtyřicet let v manželství, jen těžko vyrovnával s tíživým tichem svého prázdného domova. Toužil po společnosti, a proto se jednoho dne vydal do místního útulku pro zvířata, kde si adoptoval Rosie, starší fenku jezevčíka s laskavou povahou a částečně poškozeným zrakem. Během několika dní Rosie zcela změnila jeho dosavadní poklidný život. Přivlastnila si jeho oblíbené křeslo, vítala ho u dveří s jeho pantoflemi a každou noc spala vedle jeho postele. Malá fenka mu přinesla tolik potřebnou útěchu a svou přítomností mu pomáhala snášet bolest ze ztráty milované ženy.

Jednoho dne vzal Arthur unavenou Rosie do náruče a vstoupil s ní do obchodu s potravinami. Místo pochopení se však dočkal ponižujícího zacházení. Pokladní i pracovník ostrahy se mu začali posmívat a nakonec ho z obchodu vykázali. Když zahanbeně odcházel, vyběhl za ním majitel obchodu Martin, který Rosie zahlédl přes výlohu a okamžitě ji poznal. Vysvětlil Arthurovi, že fenka kdysi patřila jeho manželce Evelyn. Ta se s ní musela rozloučit během bolestného období odloučení a následné nemoci a její ztrátu nesla velmi těžce. Přestože Arthur adoptoval Rosie zcela legálně, toto nečekané setkání otevřelo cestu k dojemnému shledání.

Evelyn dorazila krátce nato. Jakmile Arthur opatrně postavil Rosie na chodník, fenka se radostně rozběhla přímo do náruče své původní paničky. Arthur se zpočátku obával, že o svou novou společnici přijde, ale když viděl, jak hluboké pouto mezi Evelyn a Rosie stále existuje, velkoryse souhlasil, že ji Evelyn může pravidelně navštěvovat. Společná láska k malé fence mezi nimi postupně vytvořila neobyčejné přátelství. Martin se navíc postaral o to, aby se pokladní i pracovník ostrahy Arthurovi řádně omluvili za své hrubé a neuctivé chování.

O několik měsíců později už Arthurův život nebyl naplněn pouze radostí, kterou mu přinášela Rosie, ale také stále pevnějším přátelstvím s Evelyn a Martinem. Pravidelně se scházeli v parku, společně chodili na procházky a poseděli u kávy. Arthur jim vyprávěl vzpomínky na svou zesnulou manželku Margaret, zatímco Evelyn přinášela staré fotografie Rosie z jejích mladších let. Společně prožitý smutek, vzájemné pochopení a postupné uzdravování proměnily tři původně cizí lidi v blízké přátele, kteří si byli navzájem oporou. Jejich příběh ukazuje, že láska, přátelství a pocit sounáležitosti mohou vstoupit do našeho života zcela nečekaně, právě ve chvíli, kdy už jsme v ně téměř přestali doufat.