Sophiin otec se okamžitě rozzuřil a přikázal Danielovi, aby odešel. Daniel ho však požádal o pouhých pět minut, během nichž by mohl všechno vysvětlit. Přitom svíral obálku, na níž byl Emilyin rukopis. Když si dopisu všimla Sophiina matka, zasáhla a přesvědčila manžela, aby Daniela vyslechl. Daniel předstoupil před ohromené svatebčany a vysvětlil jim, že ho Emily před svou smrtí požádala, aby slíbil, že na svatbě zastoupí její místo po boku Sophie. Dokonce trvala na tom, aby si oblékl přesně ty levandulové šaty, které sama vybrala, protože nechtěla, aby narušil pečlivě napláněné barevné ladění svatby.
Daniel pokračoval a prozradil, že Emily dobře věděla, jak silný smutek a pocit viny bude Sophie ve svůj velký den prožívat. Řekla mu, že když už ji sestra nemůže spatřit stát vedle sebe u oltáře, přeje si, aby alespoň viděla něco natolik absurdního, že se místo pláče nebude schopná ubránit smíchu. Poté Daniel předal Sophii dopis, ve kterém ji Emily prosila, aby si svatbu užila bez sebemenších výčitek. Vysvětlovala jí, že radovat se neznamená zapomenout na sestru. Naopak to dokazuje, že jejich vzájemná láska je natolik silná, aby dokázala uchovat všechny krásné společné vzpomínky.
Sophie se neubránila slzám, pevně Daniela objala a požádala ho, aby během obřadu stál po jejím boku. Její otec se mu mezitím omluvil za svou prudkou reakci a ujistil ho, že od této chvíle patří do jejich rodiny. Během výměny manželských slibů Daniel předvedl trochu nemotorné pukrle. Sophie se díky tomu poprvé od sestřiny smrti rozesmála opravdovým, osvobozujícím smíchem, který jako by na okamžik odplavil všechnu bolest.
Daniel zůstal v levandulových šatech po celou svatební hostinu a při tanci se Sophií komicky zápasil s jejich dlouhým lemem. Když rodiče pozorovali, jak se spolu na tanečním parketu smějí, pocítili nesmírnou útěchu. Uvědomili si totiž, že Emily i po své smrti našla způsob, jak své nejbližší naposledy obklopit láskou, přinést jim radost a pomoci jim začít uzdravovat zlomená srdce.