Když se setkali v restauraci, Richard okamžitě požádal o stůl u velkého okna s výhledem na ulici. Během celé večeře však jejich rozhovoru věnoval jen minimální pozornost. Nervózně kontroloval hodinky a neustále sledoval provoz za oknem. Marilyn začala mít stále větší podezření, že něco není v pořádku, zvlášť když Richard najednou trval na tom, aby se přímo uprostřed restaurace postavila. Sotva vstala, na protější straně ulice zastavilo černé SUV a vystoupili z něj dva muži. Richard viditelně zpanikařil, popadl Marilyn za zápěstí a pokusil se ji odtáhnout ven zadním východem přes kuchyň.
Marilyn byla vyděšená a nedokázala odhadnout, zda se ji Richard snaží ochránit, nebo ji naopak vlákat do pasti. S pomocí vedoucího restaurace se proto vyprostila z jeho sevření. Situace se ještě více vyhrotila, když jeden z mužů, kteří vystoupili z auta, vstoupil dovnitř. Představil se jako Daniel, manžel Richardovy dcery Eleanor. Brzy vyšla najevo neuvěřitelná pravda: Richard celou situaci předem naplánoval. Marilyninu mimořádnou výšku využil jako živý orientační bod u okna, aby jeho dcera snadno poznala, že je skutečně na romantické schůzce, a přestala se obávat, že její otec tráví život v osamění.
Krátce nato dorazila také Eleanor na invalidním vozíku. Za otcovo manipulativní jednání se hluboce styděla, zvláště proto, že dobře znala jeho sklon ovládat situace ze strachu, že se něco pokazí. Marilyn nesmírně ranilo zjištění, že ji Richard využil jako lidské znamení, místo aby s ní jednal upřímně. Později však od něj obdržela dopis s opravdovou omluvou. Zavolala jí také Eleanor a vysvětlila, že její otec je ve skutečnosti osamělý člověk, který se po smrti manželky jen obtížně vyrovnával se ztrátou. Namísto otevřeného rozhovoru často jednal impulzivně a rozhodoval za ostatní, aniž by přemýšlel o následcích.
Marilyn se nakonec rozhodla, že jediné nepříjemné setkání jí nesmí vzít naději na novou životní kapitolu. Souhlasila proto, že se s Richardem ještě jednou sejde u kávy, tentokrát však výhradně podle vlastních pravidel: v pohodlných botách bez podpatků a na místě, které sama vybere. Richard při jejich dalším setkání projevil upřímnou lítost, pozorně naslouchal a bez zbytečných výmluv se jí pokorně omluvil. Nijak na ni netlačil a respektoval její hranice. Marilyn ocenila, že dokázal přijmout odpovědnost za své chování, a rozhodla se nezavírat dveře možnosti, že by mezi nimi časem mohlo vzniknout něco skutečného. Tentokrát však chtěla budovat vztah pomalu, na základě vzájemné důvěry a upřímnosti, přičemž si pevně ponechala právo sama rozhodovat o svém životě i budoucnosti.