Danielova matka Della se rozhodla svému synovi názorně ukázat, čím si jeho žena každý den prochází. Připevnila mu proto k břichu velký meloun a přinutila ho vykonávat běžné domácí práce, aby alespoň částečně pochopil fyzickou námahu, kterou Maren v pokročilém těhotenství zažívala. Ani tato vyčerpávající zkušenost však Daniela nepřiměla změnit přístup. Místo aby převzal odpovědnost, navrhl, že by se Della mohla nastěhovat k nim a pomáhat Maren natrvalo. On by se tak mohl dál věnovat výhradně kariéře, zatímco obě ženy by se staraly o domácnost. Maren a Della pochopily, že samotná praktická ukázka nestačí, a proto společně připravily promyšlené víkendové rodinné setkání, na kterém ho chtěly konečně postavit před skutečnost.
Během rodinné večeře uspořádala Maren pro Daniela zdánlivě zábavnou, ale ve skutečnosti velmi poučnou soutěž. Jeho úkolem bylo přebalit dítě, poskládat hromadu dětského oblečení, připravit večeři a současně se postarat o neustále plačící panenku. Daniel brzy zjistil, že zvládat všechny tyto činnosti najednou není ani zdaleka tak jednoduché, jak si představoval. Když ho nastalý zmatek přivedl na pokraj sil, do situace zasáhli jeho bratři Michael a Nathan. Michael se navíc podělil o bolestnou zkušenost ze svého života. Přiznal, že před několika lety málem přišel o manželství právě proto, že zanedbával svou ženu, odmítal se podílet na rodinných povinnostech a veškerou energii věnoval práci.
Bratrovo upřímné přiznání spolu s vlastní zkušeností Daniela hluboce zasáhlo. Poprvé skutečně pochopil, jak náročné je zvládat každodenní péči o domácnost a kolik psychického i fyzického vypětí tím své těhotné ženě způsoboval. Uvědomil si, že Maren nepotřebuje jen občasnou pomoc, ale především partnera, na kterého se může spolehnout. Upřímně se proto omluvil nejen jí, ale také své matce. Slíbil, že omezí pracovní závazky, začne se spravedlivě dělit o domácí povinnosti a po narození dítěte se bude naplno podílet na jeho výchově.